You Are The Best Pain

4. Kapitola

Cítil jsem jemný dotek na svých tvářích a horký dech na svém obličeji. Jakoby se mnou někdo počal lehce třást. Pokusil jsem se ztěžka otevřít svá unavená očka a spatřil... Tebe. Klečel jsi u mně, prsty jsi mě hladil po tvářích a otvíral jsi svá ústa. Jakobys něco povídal. Já tě ale bohužel nebyl schopen slyšet. Z očí se ti začaly spouštět lesklé slzičky, které pomalu padaly na můj obličej. Nemohl jsem se na tebe jen tak dívat. Pokusil jsem se k tobě natáhnout dlaň a z tváří ti slzy setřel palcem.
,, - nari..!" zaslechl jsem od tebe najednou.
Já tě slyšel.. Slyšel jsem tě! Pokusil jsem se soustředit a vnímat tvůj hlas.
Slyšel jsem tě velmi špatně. Jakoby mi uši blokovala nějaká hráz.
,, Js..... ádku.. ?" křikl jsi.
Já se pomalu pokusil pokývat hlavou. Zavřel jsem oči únavou a má hlava se nemotorně opřela o tvou hruď. Nevěděl jsem, jak budeš reagovat. Čekal jsem, že mě odstrčíš. Tvé gesto mě ale příjemně překvapilo. Vzal jsi mé bezmocné tělo do své náruče a opatrně mě položil na postel. Pečlivě jsi mě přykril mou propocenou dekou a sedl sis vedle postele.
,, Už je ti líp? Můžeš dýchat?" ptal ses starostlivě.
,, M- Můžu.. Dík," špitl jsem a otočil jsem se, abych na tebe lépe viděl.

,, V tom umyvadle..." začal jsi po chvíli.
Zarazil jsem se a na sucho polkl. Přesně jsem věděl, co chceš vědět.
,, C- co je s ním..?"
Přitom jsem se nenápadně schoval pod deku.
,, Já tam ty lístky viděl."
Okamžitě jsem se k tobě nahnul a pevně zavřel oči.
,, Promiň, odpusť mi! Nezlob se!" chrlil jsem na tebe.
,, D- Denki. Denki klid!" okřikl jsi mě. Denki?
Já sebou po chvilce přestal ošívat a zadíval se do tvých očí.
,, Promiň mi, za to oslovení, ale hlavně se uklidni, dobře? Proč bych se na tebe měl zlobit? Já se o tebe naopak hrozně bojím."
Bojíš? Ty ses o mně bál?
Chvíli jsem zůstal mlčet. Tváře jsem měl rudé od pláče a hlavně od studu. Pohladil jsi mě po čele, nahnul ses ke mně a objal mě. V tu chvíli se mi zastavil svět. Čas. Všechno. Jen ty a já. Spolu. Teplo sálající z tvé kůže mi pomalu zahřívalo mé zoufalé srdce. Pozitivní vibrace se mi obmotaly kolem mého těla a uklidňovaly mě. Tvé prsty se zabydlely v mých vlasech a pomalu jimi projížděly.
Ihned jsem se do toho pocitu lásky a bezpečí zamiloval. Kéž by tato chvíli neskončila.

Po chvíli jsi mě ale pustil.
Proč?
Podíval ses mi do očí a věnoval mi ten nejsladší úsměv, který jsem kdy viděl.
,, Mám tu s tebou zůstat?" zeptal ses.
C- Cože? Tohle je sen!
Automaticky se mi na tváři vyrojil úsměv a s radostí jsem přikývl.
Čekal jsem, že si k mé posteli přitáhneš židli a budeš na mně dávat pozor. Ale ty...
Přišel jsi k posteli blíž a sedl si na ni vedle mně. Překvapeně jsem na tebe zíral a bláznivě se červenal.
,, Je něco špatně? Vadím ti tu?" zeptal ses nechápavě a chystal se z postele vstát.
Já tě ale rychle chytl za ruku a přitáhl si tě zpátky.
,, Jasně, že mi nevadíš! Co tě to napadlo? Já jsem jedině rád, že tu jsi. Takže prosím zůstaň. Pokud... Ti to nevadí," poprosil jsem tě opatrně.
,, Jistě, že nevadí."
Sedl sis zpátky a začali jsme si společně povídat.

Mě se po chvilce znovu začali zavírat oči. Ty sis toho všiml, celého mě přikryl a znovu se chystal vstát. Myslel sis, že spím.
,, Mohl.. Mohl bys tu počkat, než usnu, prosím?"
Měl jsem zavřené oči, takže jsem neviděl, jestli jsi kývl nebo ne. Ale co jsi udělal potom.. Naklonil ses ke mně, odhrnul mi vlásky a jemně mě políbil pod ucho.

Doufám, že se vám další kapitola líbila 🙂