27. Kapitola

297 29 7
                                    

Poznm.: Pokud nechcete brečet, nepouštějte si tu písničku, ok? Mně třeba osobně tekly slzičky po šestnácti sekundách a to jsem si to pouštěla asi po dvacátý 😂
Btw. Vím, že text do příběhu vůbec nesedí atd.,ale prostě má tu takovou klasickou smutnou melodii, takže... Tak, I guess?

( Kaminari)
(I know, strašně to střídám. Pardon)

Stál jsem v dešti, ústa mírně pootevřená a přejížděl jsem si po rtech ukazováčkem.
Proč ses mi omlouval? Tohle jsem chtěl a tys to věděl, tak se se děje?
Vím, že mi do toho nejspíš vůbec nic nebylo, jenže já si nemohl pomoct. Rychle jsem se otočil, bezeslov přeběhl společenskou místnost, ve které jsem na koberci zanechával mokré stopy a vletěl jsem do výtahu. Okamžitě jsem zmáčkl tlačítko k tvému patru. Vevnitř jsem netrpělivě poskakoval na místě. Když se výtah otevřel, vyletěl jsem z a přiběhl ke tvému pokoji.

    ,, Sero!" vyjekl jsem, zaťal pěsti a několikrát na dveře zabušil.
Přiložil jsem ucho ke dveřím, abych zjistil, jestli jsi vůbec uvnitř. Z pokoje vycházely poněkud hlasité a zoufalé vzlyky. Tvoje vzlyky. Okamžitě jsem pro to začal jednat. Nemohl jsem tě takhle nechat. Počal jsem tedy klepat hlasitěji.
,, Sero! Sero, notak! Prosím, otevři mi! Prosím! Takhle to nejde! Nemůžu tě takhle nechat! Jestli si myslíš, že se zlobím nebo něco, tak se pleteš! Šeredně! Hanto, vždyť já tě mám moc rád. Mnohem radši než nějakýho obyčejnýho kamaráda! Prosím!"

     Cože jsem to právě řekl? Ne, to ne! Bože! No, to už je fuk. Aspoň už to v sobě nemusím dusit a je na něm, jak to přijme.

     Čekal jsem, že se dveře otevřou, jenomže se nic takového nestalo. Znovu jsem k nim přiložil ucho. Tentokrát už i vzlyky utichly.
,, Sero...?" oslovil jsem tě naposled potichu.
Pokoušel jsem se vzít za kliku. Zamčené sice nebyly, jenže když jsem se je pokusil otevřít, nešlo to. Něco je blokovalo. Mohl jsem se snažit, jak jsem chtěl. Nešlo to.
Seběhl jsem proto schody. Výtahem to nebylo o nic rychlejší. Málem jsem se na schodech přerazil.
,, Pokud chceš umřít, stačí říct mně a nesnažit si rozbít hlavu na schodech!" houkl na mně z gauče Bakugo.
Já ho ale ignoroval a moje cesta směřovala k někomu jinému.
,, Todoroki! Řekni mi, že tady máš klíče od svýho pokoje, prosím!"
On sebou rychle ucukl a div nespadl z gauče.
,, N- No, m- mám," vydal ze sebe nechápavě.
,, Dobrý. Neboj, nezdržím se tam. Jenom si tam přeběhnu na Serův balkón. Prosím!" přemlouval jsem to.
,, Sero? Co je s ním?" vyptával se Kirishima.
,, Ticho, Romeo! Tohle je vážný!" okřikl jsem ho a nastavil dlaně, do kterých mi Todoroki své klíče vložil.
,, Zkus mi tam nic nerozbít, dobře?"
Já bleskurychle přikývl a znovu se pokoušel nezabít se na schodech.
,, Moje nabídka pořád platí!" nevzdával se Bakugo.
Já ho ale přeslechl a doběhl až k Todorokimu pokoji.

You Are The Best Pain Where stories live. Discover now