Room》Kunyang [ ✔ ]

『1』

    ,,Dobré ráno." popřál mi nově příchozí, tak jako každý den už nějakou dobu.

,,Dobré." zamumlal jsem ospale nazpět a posadil se na své posteli, abych na dotyčného viděl.
,,Ty nejsi Xiaojun." zamračil jsem se, když osoba přede mnou nebyla můj zdravotní bratr.
,,Kde je Xiaojun?" překřížil jsem ruce na hrudi.

,,Xiaojun si zlomil nohu a nemůže pracovat, proto jsem tady teď já." neznámý se na mě usmál a já jenom kývl; typický Xiaojun.
,,Jmenuji se Kun." natáhl ke mně ruku.

Sjel jsem ho pohledem a ruce nechal tam, kde jsou, tedy překřížené na své hrudi.
,,YangYang." odsekl jsem.

Neznámý, Kun, ruku stáhl zpátky k tělu a nervózně si odkašlal.

,,Když tu Xiaojun není." začal jsem.
,,Znamená to, že teď jsi ty můj zdravotní bratr?" nadzvedl jsem obočí.

,,Ano." odpověděl a ještě pokýval hlavou.
,,Jsem tu jen pro tebe, dokud se Xiaojun neuzdraví." dodal a já opět jenom přikývl.
,,Teď, když dovolíš, potřebuji převléct tvou postel kvůli vizitě." oznámil a přivezl mi vozík k posteli.
,,Chceš na něj pomoct?" optal se.

,,Ne, to je dobré." odkryl jsem se a přesunul se na svůj vozík, abych mu na posteli nezavazel.

Kun tedy hned začal s převlékáním a já si mezitím odjel do koupelny udělat ranní hygienu. Udělal jsem vše potřebné a vrátil se zpět do pokoje. Kun už měl taky hotovo a já se přesunul zpět na postel.

,,Doktor by tu měl za chvíli být." oznámil mi a sedl si na židli, která vypadala, že se brzy rozpadne.

,,Já vím." kývl jsem.
,,Chodí vždy v sedm." ukázal jsem na hodiny, které ukazovaly pět minut po sedmé.
,,Rád bych řekl, že chodí na čas, ale nikdy tomu tak nebylo." pokroutil jsem hlavou.

,,Mají toho hodně." snažil se doktory nějak bránit.

,,Myslíš, že mají hodně toho, že pořád jenom sedí v ordinaci a řeknou ti to, co už stejně víš?" podíval jsem se na něj pohledem, který říkal, že mu takové věci nežeru.

,,YangYangu, tak to není." namítl.

Uchechtl jsem se.
,,Ovšemže... Jsi zdravotní bratr, jasně, že budeš stát za doktory." překroutil jsem nad ním očima.

Kun chtěl něco ještě říct, ale pokojem se ozvalo zaklepání a hned na to se v pokoji objevil doktor.

,,Zdravím, YangYangu." pozdravil mě šedovlasý muž a stoupl si k nohám postele; na tváři měl přehnaně široký úsměv.

To se mu to usmívá, když za nic nedělání dostává přespříliš mnoho peněz a ještě dělá, jak moc je chytrý.

,,Dobrý den." falešně jsem se na něj usmál.