Room》Kunyang [ ✔ ]

『6』

    ,,A jsme tady." vydechl Kun a zastavil před bránou hřbitova.

,,Zvládneš to?" otočil jsem k němu hlavu, když kolem mě prošel.
,,Sám?" dodal jsem.

,,Ovšem." přikývl k souhlasu.
,,Přeci to nedělám poprvé." smutně se na mě pousmál.

Chtěl jsem ho chytit za ruku, ale přemohl jsem se a neudělal to, radši. Myslím, že to ani není vhodné; rozhodně ne teď.

,,A co ty?" přerušila mé myšlenky Kunova otázka.

,,Já?" nakrčil jsem obočí, protože jsem se teď moc nechytal.
,,Co já?"

,,Zvládneš to tu sám?" koukal na mě.

Kývl jsem.
,,Neboj." vytáhl jsem mobil.
,,Mám tu pár her a plně nabitou baterii." usmál jsem se.

Kun se uchechtl.
,,Dobře." pokýval hlavou.
,,Za chvíli budu zpátky." pověděl mi.

,,Buď tam jak dlouho chceš, ano?" pousmál jsem se.
,,Dnes tam jsou vážně milé sestry, takže to bude absolutně bez problémů." ujistil jsem ho.

,,Děkuji." odpověděl po chvíli a věšel na půdu hřbitova. Já jsem tedy zapl mobil a začal hrát jednu z her, kterou jsem měl staženou.

,,Kun je tam už celkem dlouho." podíval jsem se na čas na mobilu.

Sice jsem mu říkal, že tam může být, jak dlouho chce, ale je tam už skoro dvě hodiny; to je dost dlouho.

Schoval jsem mobil a projel bránou na hřbitov. Snad nebude blbé, když tam teď přijedu a nebo ano? Bože.

,,Nic se přece nestane, když přijedu do určité blízkosti." zamumlal jsem si pro sebe a vydal se Kuna najít.

Po chvíli jsem ho uviděl sedět u jednoho hrobu, u Tenova hrobu. Zabrzdil jsem vozík tak, aby mě nešlo vidět, ale taky tak, abych něco slyšel.

Já vím. Je to špatné, ale jsem celkem dost zvědaví o čem si s ním vykládá, když už je tu dvě hodiny a chodím sem na každé výročí.

,,Tene..." vydechl.
,,Nevím jestli to není vůči tobě špatné, ale asi jsem začal někoho mít rád."

On má někoho rád? Že se mi nepochlubil, můj zdravotní bratr. Hned, jak budeme zpět v nemocnici, se ho na to nenápadně zeptám. Hlavně tak, aby nepoznal, že jsem ho tady slyšel.

,,Mohu ho mít vůbec rád?" otázal se, ale odpovědi se nedočkal.
,,Je to už dlouhá doba, co tady nejsi, ale mám strach že se budeš tam nahoře zlobit." uviděl jsem, jak si utřel tváře.

Kousl jsem se do rtu. Asi bych to vážně neměl poslouchat, je to dost osobní... Jenže zvědavost je bohužel větší a já se rozhodl dál poslouchat.

,,Budeš, Tene?" zvedl pohled k nebi.
,,Upřímně... Nikdy jsem si nemyslel, že budu mít rád někoho jiného. Myslel jsem, že budu milovat navždy jenom tebe."

Pane bože, to je tak smutné. Musel jsem si utřít oči, protože se mi v nich začaly tvořit slzy.

,,Vidím, že jsem se mýlil." uchechtl se, ale spíš ze zoufalství.
,,Líbil by se ti. Celkem mi tě i připomíná." pousmál se.

O kom asi mluví? Tak moc mě to zajímá, ale třeba mi to Kun sám poví a nebo to z něj dostanu prostě já. Škoda, že jsem toho Tena neznal. Třeba bych si dokázal spojit body a zjistil tak, kdo je ten neznámý, kterého má Kun rád.

,,Je teda mladší, ale jinak jste si hodně podobní." odmlčel se.
,,Nejspíš bych už měl jít. Čokoládu jsem snědl a před hřbitovem na mě čeká pacient." tiše se uchechtl.

Trochu jsem začal panikařit, když řekl, že už půjde. Dál jsem nevnímal co říká, odbrzdil se a jel zpět před bránu hřbitova, aby Kun nepřišel na to, že jsem ho poslouchal.

Před bránou jsem se zastavil, zabrzdil a vytáhl mobil, abych nebyl nápadný, že jsem byl pryč; tedy vlastně za ním.

,,Už jsem tady." Kun po chvilce přišel a usmál se na mě.
,,Promiň, že to trvalo tak dlouho." omluvil se mi.

,,To vůbec nevadí." úsměv jsem mu oplatil.
,,Byl jsem zabraný do hry, takže jsem čas ani nevnímal." zalhal jsem.

,,Opravdu? No dobře." stoupl si za mě a já se odbrzdil.
,,Nestál si jinde?" zeptal se najednou.

,,Ehm... Projížděl jsem se tady po tomhle place." opět jsem mu zalhal. Přece se neprozradím, že jsem ho poslouchal; nejsem blbý.

,,Oh, chápu." pokýval hlavou.
,,Protáhnout si ruce." uchechtl jsem.

,,Přesně." odsouhlasil jsem mu to a Kun vyjel na zastávku.

Do nemocnice jsme se dostali o nějakou půl hodinu později díky tomu, že nebyl na cestě velký provoz. Kun odemkl můj pokoj, zavezl mě k posteli a já se na ni z vozíku přesunul.

,,Mohli jsme se stavit ještě na jídlo." promluvil, když se podíval na hodiny.
,,Oběd už byl a večeře bude až za dlouho a ty jsi celou dobu nejedl." omluvně se na mě podíval.

,,Tím se nemusíš trápit." mávl jsem nad tím rukou, aby si nedělal starosti.
,,Mám zásoby." nahl jsem se a ze stolku vytáhl tašku se sladkostmi. Kun se tomu jenom uchechtl.
,,Dáš si taky?" nabídl jsem mu.

,,Ne, děkuji." pokroutil hlavou.
,,Měl jsem tu čokoládu." pousmál se.

,,A to něčemu vadí?" nadzvedl jsem obočí.
,,Mám tu toho dost." ukázal jsem mu obsah tašky.

,,To jsou teda zásoby." uznal.
,,Mohu tedy?" optal se.

,,Jistě." usmál jsem se.

Kun ke mně přišel blíž a vytáhl si lentilky. Já si vytáhl KitKat a tašku vrátil zpátky do stolku.

,,Děkuji." poděkoval mi a sedl si na stále sotva držící židli.

,,Není zač." pořád jsem se usmíval.
,,Pojď si sednout za mnou." na posteli jsem se posunul a poklepal na místo vedle sebe.

,,Nechci ti zavazet." namítl.

,,Kdo říkal, že budeš?" znova jsem poklepal na to samé místo.
,,Šup, šup. Sedej." nakázal jsem mu. Kun mě poslechl a sedl si vedle mě.
,,Není to lepší?" otočil jsem k němu hlavu.

,,Je." uznal.
,,O hodně lepší." široce se na mě usmál a já věděl, že chci pro něj jen to nejlepší.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Zase jsem překvapila samu sebe a vydala druhou kapitolu v jeden den.

Taky chci říct, že jsem chtěla udělat pohled Kuna, jak mluví k hrobu, ale nakonec to dopadlo takhle.

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere