Room》Kunyang [ ✔ ]

『4』

    ,,Zvládneš to na vozík nebo chceš pomoct?" otázal se mě Kun, když mi můj kočár přivezl k posteli.

,,Zvládnu to." odpověděl jsem a přesunul se z postele na vozík.
,,To už by jsi měl dávno vědět." uchechtl jsem se.

Kun se na mě jenom usmál, šel za mě a začal mě tlačit z pokoje. Vyjeli jsme na chodbu a Kun zamkl můj pokoj.

,,Kdyby náhodou." pověděl mi a klíček na šňůrce si dal kolem zápěstí.
,,Můžeme?" koukl na mě od řídítek a já nadšeně přikývl; konečně budu po nějaké době venku.

Díky Kunovi...
Ani Xiaojun se mě nikdy nezeptal jestli bych nechtěl jít s ním ven, což je celkem divné, když nad tím teď tak přemýšlím.

,,Kam jdete?" zastavila nás sestra, která vylezla ze sesterny a překřížila ruce na hrudi.

To je sestra, která pořád jen sedí na prdeli v sesterně, popíjí si kafíčko a pomlouvá, kde koho; doktory, ostatní sestry, učně a pacienty, hlavně pacienty. Nic nedělá, ale hubu plnou keců má ona nejvíc.

,,Jdeme se projít na čerství vzduch." odpověděl jí Kun.

,,To ty ale nesmíš." zakázala mu to.

,,Proč bych nemohl? YangYanga mám na starost já, pokud se nemýlím." Kun začal mluvit naštvaně.

Ona se mnou ven nejde, ale bude z toho dělat drama století, jen aby měla o čem drbat s ostatními na sesterně.

,,To sice ano, ale nemáš právo brát pacienty ven. Jsi tu jen na výpomoc." nedala se. Na tváři ji dokonce hrál pošklebek.

To ji tak vadí, že Kun je tu jako záskok místo Xiaojuna?
Samozřejmě, že ji to vadí, protože Xiaojun byl vždycky taková vlezdoprdelka a to se jí velice líbilo (hlavně Xiaojun se jí líbí).

Než ovšem stihl Kun něco povědět, vložil jsem se do toho já.
,,Hele, Karen..." díval jsem se jí přímo do očí.
,,To já jsem Kuna požádal, aby mě vzal ven. V tom pokoji jsem zavřený nonstop." pověděl jsem ji.

,,Já nejsem žádná Karen!" celá naštvaně zrudla a já měl co dělat, abych se nezačal smát.

,,Klídek." vyzdvihl jsem ruce, jakože se nic neděje.
,,Vy se mnou ven nejdete, takže nevidím problém proč bych nemohl jít já ven tady s Kunem." pousmál jsem se.

,,On." ukázala na Kuna.
,,S tebou jít ven nemůže." ta samá pohádka dokola.

Překroutil jsem nad ní očima.
,,Jděte se dál věnovat svému kafíčku a drbání o tom, že vyděláváte málo." také jsem překřížil ruce na hrudi, abych dokázal, že já jsem ten dominantní v téhle naprosto zbytečné hádce.

Naše Karen, tedy sestra, se urazila a zalezla zpět na sesternu a samozřejmě, že hned naštvaně vše začala říkat ostatním sestrám.

,,Můžeme pokračovat v cestě." oznámil jsem Kunovi a usmál se.