Sharen se nudil. Houpal se na židli, pobrukoval si ukolébavku, kterou ho matka uspávala, a podupával levou nohou. Všechno už měl připravené, věděl, kdy přesně jeho opěvovaný protivník dorazí a že on tenhle souboj vyhraje. A možná to byl ten důvod, proč ho užírala tahle příšerná nuda – věděl o všem, co se stane.
Povzdechl si, přestal se houpat a položil si hlavu na chladivou kamennou desku stolu. Zavřel na chvíli oči a přemýšlel. To mladé trdlo dorazí, až bude slunce těsně nad obzorem. Bude mu chtít sebrat dračí vejce, které ukradl králi a nyní ho pomocí spousty kouzel zahříval v jedné malé – a hlavně kouzelně zapečetěné – místnosti. Dorazí i s tou svou směšnou družinou čítající osm členů. Jeden z nich byl Sharenův špeh, mladý klučina, který se rozhodl jít v jeho stopách. Do zbytku patřil právě hrdina – zbrklý floutek, který k cestě za ním přišel jako slepý k houslím, dva vojáci, jeden šlechtic, co si myslel, že tahle výprava mu přinese úspěch a bohatství, starý, hodně sešlý čaroděj, jediný ochotný vydat se na sebevražednou misi, mladá víla, kterou sebrali kdovíkde, a jakási bylinkářka s jizvou přes půlku obličeje, která zvládla tak maximálně někoho přiotrávit špatně uvařenými bylinkami. Sharen se ušklíbnul. Šesti z nich ho zbaví už jeho poskoci. Stáli po zuby ozbrojení podél cesty k věži, schovaní silným kouzlem. Bylo jich dvacet, tudíž družina neměla šanci.
Toho kluka si ale chtěl vychutnat sám. Tohle místo ho ubíjelo. Tak dlouho plánoval, co všechno udělá, dokonce si vymyslel i to pitomé proroctví, aby za ním poslali toho největšího žabaře, který by se aspoň na chvíli mohl cítit výjimečně. Neměl v úmyslu ho nechat zmasakrovat společně s ostatními, ne, jeho si vezme sem nahoru, všechno mu hezky vysvětlí, aby konečně pochopil, a pak ho pomocí jedné čarovné formulky zabije. Ano, tímhle se mu odmění za to, že vážil tak dlouhou cestu přes půlku země. Zabije ho rychle.
Narovnal se, přitáhl si k sobě křišťálovou kouli, již měl na stole, a mávl nad ní rukou. Zbělela, poté zčernala a ukázala mu celou družinu. Vypadali unaveně, špinavě a otráveně. Věděl, že už se hádají mezi sebou. Jeho špeh mezi ně zasadil semínko pochyb, strachu a hněvu. Šikovný kluk, pomyslel si a zvedl se.
Mohl by si připravit svou řeč, kterou přednese protivníkovi. Anebo vsadí na starou dobrou improvizaci? To raději ne, ještě by se zakoktal a to by nepůsobilo vůbec dobře. Začal v duchu skládat věty dohromady, vymýšlet, co považuje za důležité a co mu už připadá jako zbytečná informace, kterou by oddaloval jeho skon.
Došel až k oknu, přeříkával si zrovna část, jak k nim nasadil špeha, a podíval se k obzoru. Nezbývalo moc času, za chvíli je jeho jednotka přepadne. Nařídil jim, aby toho rádoby hrdinu nechali jít, a pokud bude chtít bojovat nebo utéct na druhou stranu, mají ho pronásledovat směrem k věži. V nejhorším případě ho zkrátka omráčí a donesou až k Sharenovi nahoru.
Prohrábl si vlasy. Konečně přijde nějaké rozptýlení. Kdyby neměl magii, pravděpodobně by se tolik nenudil a víc plánoval. I když, on plánoval i teď. Od dob, co ho mistr – kéž mu Paní noci dopřeje věčného klidu – vzal pod svá křídla, se z něj stal neskutečný puntičkář, který plánoval každý krok dlouho dopředu a s deseti možnými náhradními variantami.
Slunce bylo těsně nad obzorem. Rychle došel ke stolu, podíval se na kouzelnou kouli a pousmál se. Přesně podle plánu. Dorazili do léčky, jeho poskoci se na ně hrnuli ze všech stran. Špeh se schoval za stromy a pomalu odcházel z místa boje, kde by mohl přijít k úrazu. Sharen ho v duchu pochválil, rychlým gestem kouli zhasl a oblékl si černé kožené rukavice. Prokřupal si prsty. Zábava právě začala.
Pomalu scházel ze schodů, v duchu si nadával, že jich jeho mistr – kéž mu Paní noci dopřeje věčného klidu – mohl vyčarovat trochu míň, protože s tímhle ho za chvíli začnou bolet kolena, a jednoduchými formulkami a gesty si zlepšoval reflexy. Kdoví, jestli se třeba hrdina taky nerozhodl využít nějaká kouzla od toho svého čaroděje.
CZYTASZ
Originální klišé
Krótkie Opowiadania„To nebudu číst, to je chodící klišé." Nepočítám, kolikrát jsem tohle slyšel. A radši ani nechci vědět, kolikrát jsem to sám řekl. Nicméně pak člověku dojde, že i klišé se dá zpracovat dobře a případně i originálně, když mu věnujete stejnou péči a...