Originální klišé

Nedotýkat se

Radši sem na začátek hodim upozornění, i když tu není nic hroznýho, ale možná jsou tu nějaký citlivý duše, takže: 15+, prosím. Nejde přímo o sex nebo pořádnou předehru, ale radši to sem šoupnu. Nechci tu nikoho mít na svědomí. Nebo porušovat pravidla. ;)

◇◇◇

Helena si tiskla kolena k bradě, popotahovala a neustále mrkala. Richard seděl vedle ní, nevěděl, kam se dívat, aby ji ještě víc neuvedl do rozpaků, a trpělivě jí podíval kapesníky, do kterých si otírala zčervenalý nos. Nervózně se podrbal na zátylku a po několika minutách, kdy civěl do země, se na ni konečně podíval. Vypadala jako hromádka neštěstí, papírový ubrousek se třásl, jak jej svírala klepajícími prsty. Přemýšlel, jestli ji v tu chvíli neztratil.

„Promiň, že jsem to pokazil, netušil jsem, že je to pro tebe tak těžký."

„To je v pohodě," pípla a vysmrkala se.

Natáhl k ní ruku, aby ji pohladil po vlasech, ale ucukla.

„Teď na mě nesahej, prosím."

„Jasně. Promiň. Já jen," zasekl se, připadal si hloupě, „nevím, jak ti mám pomoct."

„Za chvíli se dám dohromady. Jen teď potřebuju, aby ses mě nijak nedotýkal. Nejlíp po zbytek večera," zaprosila a přitáhla si kolena ještě blíž.

„Dobře, jak chceš. Podíváme se na film?" Snažil se zachránit situaci, ale věděl, že balancuje na tenkém ledě. Mohla se kdykoliv zhroutit a běžet domů.

„Tak jo. Ale něco neromantickýho."

„Horor asi nebude to pravý...?"

„Skousnu i ten, ale hlavně žádný pusy, objetí, sex a zamilovaný řečičky," řekla už konečně trochu sebejistě, načež se postavila. „Dojdu nám udělat čaj, hned se vrátím."

Už se nadechoval, aby ji zastavil, ale včas si uvědomil, že mu tím dává najevo, že chce být chvíli sama. Povzdechl si, zvedl se a došel ke skříňce, v níž měl všemožná cédéčka s filmy. Rozhodl se, že pokud se do patnácti minut nevrátí, půjde za ní stůj, co stůj. Sklonil se k hromádce, v níž se nacházely horory, a začal se v nich přehrabovat. Nakonec zvolil ten, co nebyl až tak strašidelný, a zapnul ho na notebooku. Už na něj koukalo úvodní menu a Helena stále nikde nebyla. Zkontroloval čas. Odešla před devíti minutami. Počkal ještě pár minut, během nichž si v hlavě přehrával nedávnou situaci, díky níž jeho přítelkyně skončila s hlavou v dlaních.

Všechno šlo tak pěkně. Dali si jednohubky, které připravil na poslední chvíli, řešili práci a pak konečně uviděl tu jiskru v jejích očích, tu, na kterou čekal snad věčnost. Políbila ho sama od sebe, sice nemotorně a omylem ho kousla do rtu trochu víc, takže oba cítili v ústech kovovou pachuť, ale i tak se to stalo. Konečně projevila iniciativu i ona. Jeden polibek se zvrhl v líbání, až jí během chvilky jemně vjížděl prsty do vlasů. A pak se všechno pokazilo. Nechal se tak pohltit, že jí zasunul ruku pod tričko a lehce ji pohladil po levém prsu. Okamžitě ztuhla, zalapala po dechu a chladným hlasem mu sdělila, aby ji pustil. Udělal, co chtěla, bez otázek, bez námitek. Bál se, jestli jí nějak neublížil, ale na druhou stranu... zatraceně, tolik doufal, že tenhle den se to konečně zlomí. Vrhl tesklivý pohled směrem k šuplíku s kondomy, ale rázem se odvrátil. Nechtěl jí to dělat ještě těžší.