Give It the Fuck Up [SasuNaru, ItaDei - A/B/O] ✓

84. Můžeme si promluvit?

Naruto tiše po společné večeři vyčkával, až se všichni odeberou spát. Ani ho nepřekvapilo, že si Sasuke vzal první hlídku, od rána se na něj téměř nepodíval a nepromluvil s ním ani slovo. Všimnul si, jak Deidara zaplul beze slova do Sasukeho stanu a on tak s bratry Uchihovými osaměl.

,,Neměl by si jít spát taky? Ráno brzo vyrážíme,"

To bylo za dnešek od té raní hádky vůbec poprvé, co na něj Sasuke promluvil. Ale jeho tón nebyl tak příjemný a hřejivý jako jindy. Zase byl chladný a odtažitý a jeho pohled jakbysmet.

,,Můžeme si promluvit?... Prosím?" vydechnul nakonec prosebně, ignorujíc Itachiho těkavý pohled z jednoho na druhého.

Sasuke už se nadechoval k odmítavé odpovědi, ale jeho bratr zareagoval dřív.

,,Jen jděte... Já to tady pohlídám,"

Mladší černovlásek po něm šlehnul pohledem, ale nakonec si jenom hluboce povzdychnul a kývnul na Naruta, aby se vzdálili dál, aby mohli mít soukromí.

Itachi je chvíli následoval pohledem, než on sám zabodnul temné hloubky do plápolajícího ohně. Sám měl teď dost velký průšvih, kvůli tomu, co Sasuke prokecnul před Deidarou. Věděl, že tohle bude žehlit sakra moc dlouho.

˚•˚•˚

,,Tak mluv," pobídnul netrpělivě černovlásek plavovlasého mladíka, když už několik vteřin mlčky postávali naproti sobě a hleděli si vzájemně do tváře.

Naruto nervózně přešlápnul. Neměl rád, když se na něj díval tím nepříjemným pohledem, ale uznal, že si za to mohl sám. Zase!

,,J-já," zakoktal se, ,,M-myslel si... To vážně?" vydechnul nešťastně.

Sasuke se na něj zvědavě podíval.

,,Co máš teď jako na mysli? Řekl jsem toho za poslední dobu docela dost, až se tomu sám divím,"

,,T-to co jsi řekl ráno... To... Že si tě nezasloužím," polknul nervózně.

,,Ano. Ano, myslel jsem to vážně." přikývnul Sasuke zamračeně.

Do Narutova těla jakoby vjela katana, která jej ostrou čepelí provrtala skrz naskrz. Do očí mu vhrkly slzy a rychle zamrkal. Zase si to pohnojil. Kdy už konečně dostane rozum?!

Černovlásek k němu přistoupil blíž a zahleděl se mu zhluboka do očí.

,,Všechno, co řeknu myslím naprosto vážně," začal zhrublým hlasem, ,,Už dvakrát jsem ti řekl, že tě miluju a nedostal jsem na to pořád odpověď. Ani si to nepotvrdil a ani si to nevyvrátil. Pro mě je tahle nevědomost sžírající a spalující víc, než kdyby si mě odmítnul... Pořád jednáš za mými zády. Rozhoduješ se beze mě, i když bych měl mít na tvém rozhodnutí nějaký podíl, když se jedná o nás dva. Ale ty pořád jedeš sám za sebe, Naruto." neříkalo se mu to lehce, ale přesto to byla pravda.

Přesně takhle to totiž cítil.

,,Já... Jsem silný ninja, ale slabý člověk, rozumíš mi? Vadí mi, jak mě pořád od sebe odrazuješ a nechápeš, že já ti chci být na blízku v dobrém i ve zlém. Že tě chci chránit a stát za tebou kdykoliv to budeš potřebovat. Už mi vážně brnká na nervy vědomí, že pomalu ke každému si otevřenější, než ke mně, přitom bych si dovolil říct, že právě my dva jsme toho zažili nejvíc."

Narutovo tělo se zlehka třáslo. Nejenom ze Sasukeho hřejivé blízkosti, ale i z jeho poměrně zraňujících pravdivých slov.

,,Víš... Možná je na čase hodit celou tuhle hru na lásku, za hlavu," sklopil na chvíli pohled, než ho zase zvedl, ,,Dotáhneme tuhle misi do konce. Najdeme a zabijeme toho chcípáka, zbavíme tě jeho značky a každej si půjdeme po svým. Budeme dělat, že se nikdy nic mezi náma nestalo a každej se začneme ubírat směrem, kterej pro nás bude vhodnější a příjemnější, než to, co tu předvádíme teď."

Chtěl ho obejít a dostat se zpátky do jejich malého tábora, ale Naruto ho chytnul za paži a strhnul jej zpátky k sobě tak rychle, že se mladý Uchiha ani nenadál a blonďák už jeho rty okupoval těmi svými. Překvapeně vydechnul a zavřel oči pod tím měkkým slastným dotykem. Tohle bylo podruhé, co ho políbil, aniž by na něj měl účinky heat nebo jeho říje.

Blonďáček přivřel slastně oči i přes palčivý pocit po celém těle, který jím prostupoval. Ruku ze Sasukeho paže přesunul na jeho bok a druhou zajel zezadu na jeho krk. Víc se k němu natisknul a jazykem lehce obkroužil konturu jeho rtů.

Sasuke jej s tichým spokojeným zamručením vpustil dovnitř pootevřením rtů.

Jejich jazyky se spolu pohybovaly pomalu a klidně, takovým tempem, které oba dva dohánělo na pokraj šílenství, a přesto si to až nestoudně užívali.

Naruto se s tichým vzdechem odpojil od jeho rtů a ruce přemístil na vzrušením lehce zrůžovělé tváře. Zahleděl se do černých očí, které byly temnější, než sama půlnoc a viděl v nich zvláštní tančící jiskřičky.

,,Co to... Mělo jako být?" zamumlal tiše Sasuke.

Nechtěl, aby se v jeho těle zase rozhořel plamínek bezduché naděje, k tomu, že ho tenhle blonďatý ďábel bude milovat. Už tak dost bolelo všechno to takřka odmítání z jeho strany. Nemohl si dovolit znovu doufat, protože věřil tomu, že by ho to nejspíš tentokrát zabilo.

,,Já... Já," zakoktal se blonďáček a párkrát zamrkal.

Ten přímý černý pohled mu oslaboval kolena a cítil příjemné mrazení všude po těle, které přehlušovalo nepříjemné pocity, které se obzvlášť usazovaly na místě, kde měl od Orochimara značku.

,,Ty, co?" zašeptal tiše Sasuke další otázku a jemně si zkousnul spodní ret, ,,Prosím, nedávej mi další falešný naděje, Naruto," zaprosil ho skoro nešťastně.

,,Já tě miluju, Sasuke. Už... Už hrozně dlouho," vzlyknul.