I can not stop thinking about you. (FF Draco Malfoy)

I'm sorry.

Vzbudila jsem se uprostřed noci a Chloe už spala. Šla jsem do koupelny a vysprchovala jsem se. Rozhodla jsem se jít projít po hradě. Všude byl klid a ticho. Nikdo nikde nebyl. Jen ja a mé myšlenky. Sedla jsem si do okna na chodbě a koukala na krajinu kolem a na tu tmu.

,,Ahoj" ozvalo se za mnou. Já jsem věděla kdo to je. Jen jsem se bez odpovědi zvedla a chtěla odejít ale chytl mě za ruku. Vytrhla jsem mu jí a podívala jsem se mu nenávistně do očí.

,,Nech mě být. Najdi si někoho kdo pro tebe není odpad." vysyčela jsem a dala se do chůze. Šel za mnou a snažil se mě dohnat.

,,Prosím stůj, musím to vysvětlit." řekl a já pokračovala dál. ,,Já sám nevím co se to děje!" vykřikl a já šla pořád dál. Rozběhla jsem se abych mu utekla a do oči se mi zase vhrnuli slzy. Kdyby mu na mě zaleželo neřekl by nikdy nic takového. Doběhla jsem do pokoje a zalehla do postele. Z  mých očí neustále tekly slzy. Nechápu jeho chování, nejdřív mi projeví náklonost pak zase jsem odpad a ted mi řekne v podstatě že neví co vlastně dělá. Vysílením jsem usnula zabořená do peřin.

Ráno jsme se vzbudila a můj obličej byl celý oteklý a oči červené. Šla jsem do koupelny si opláchnout si obličej a šla se obléknout.  Vyrazila jsem na snídani bez Chloe opět.

Usadila jsem se u stolu sama. Koukala jsem do jídla a štourala se v něm. Zvedla jsem pohled k Dracovi jen na moment a ten se na mě díval celou dobu, vypadal dost smutně a zkroušeně.

Nemohla jsem tam jen tak seděl a dívat se na něj a tak jsem se zvedla od stolu a vydala se na Astronomickou věž. To místo je jedno z mých nejoblíbenějších tady na hradě, cítím se tam bezpečně a daleko od okolního světa.

Sedla jsem si k rohu zábradlí a opřela bokem o zeď. Byl tu tak krásný výhled s těch vzpomínkách co mám na toto místo. Stalo se tu spousta věci ale ta která mě nejvíce rozesmutněla byl ten polibek. Do oči se mi nahrnuly slzy při vzpomínce na něj. Přitáhla jsem si nohy ke svému tělu a silně je objala rukama. Hlavu jsem si položila na svá kolena a nechala slzy stékat po tvářích.

Tak moc jsem si přála abych byla taková jakou mě chce ale já se nechci měnit v žádném směru. Možná by bylo lepší kdyby šel za tou svojí Pansy a byl s ní. Hodili by se k sobě povahou, oba tak arogantní idioti. 

Zaslechla jsem jak někdo je po schodech nahoru a pootočila jsem hlavou. Zase on! Asi už mi nikdy nedá pokoj.

,,Mohl by si mě nechat aspon jeden jediný den na pokoji?" řekla jsem vysíleně. On mi neodpověděl a pokračoval v chůzi směrem ke mě. Zvedla jsem se ze země a otočila se k němu čelem.

,,Musíš mě nechat to vysvětlit" řekl nakřáplím hlasem.

,,Víš co? Tak fajn, jestli mi pak dáš pokoj tak jsem jedno velké ucho." řekla jsem a opřela se zády o zábradlí. 

,,Víš tohle je pro mě nové, nikdy jsem nic takového jako s tebou nezažil. Strašně mě mrzí co jsem ti řekl." odmlčel se a prohrábl si frustrovaně vlasy. ,,V ten den si za mě Pansy dělala srandu že se zahazuju s odpadem Zmijozelu a já jsem se na ni neskutečně naštval a potřeboval jsem ji to vyvrátit a proto jsem ti to řekl. Já vím že to je největší kravina co jsem mohl udělat ale prosím zkus mě pochopit." prosebně se na mě díval. Bylo vidět že ho to mrzí ale upřímně? Nevím jestli chci pokračovat v tom co jsme dělali do ted at už to bylo cokoliv. 

,,Draco.. já ti odpouštím" pousmála jsem se na něj. ,,Ale my dva už si nemáme co říct, v rámci možností chápu proč si to udělal ale já nechci nic mít s člověkem co mě nejspíš bere jako holku s kterou si bude zahrávat když se bude nudit a bude sám. Ty jsi moc hrdý a arogantní na to aby si dal přednost někomu jako jsem já před sebou." dopověděla jsem to a chystala jsem se k odchodu. 

Draco zůstal stát na místě a popravdě ani nevím jestli byl smutný a nebo naštvaný. Jen stál a mlčel. 

,,Sbohem Draco." pošeptala jsem když jsem procházela okolo něj. Bylo to hodně těžké pro mě ale nechci ztrácet čas s někým pro koho nic neznamenám. Mé srdce to hodně bolelo ale momentálně jsem neznala jiné řešení.

,,O takovou nulu bych se stejně nezajímal. Můžeš být ráda za tu pusu co jsem ti dal protože nic lepšího už v životě nezažiješ" odsekl naštvaně. Zůstala jsem zaraženě stát a v podstatě jsem nevěděla co mu mám říct a jestli vůbec mám něco říct. ,,Ta pusa byla to nejodpornější co jsem kdy zažil" dodal a prošel okolo mě. Strčil do mě po cestě ramenem. 

Do mých očí se opět vhrnuly slzy. Můžu si za to sama protože jsem ho vyprovokovala ale nedává mi smysl to že mi tu v jednu chvíli říká jak něco takové ještě nezažil a ted zase že to bylo to nejodpornější...
 Šla jsem zpět do svého pokoje. Ovšem k mému překvapení jsem Draca potkala opět ve společenské místnosti Zmijozelu. Seděl tam a když zahlédl že jdu tak se přisál na rty Pansy.

Bylo to jako by mi někdo opět probodl srdce skrz na skrz. Copak mu nestačilo to co mi do ted provedl? Jen jsem sklopila hlavu a šla jsem dál směrem ke svému pokoji. Zabouchla jsem dveře a lehla si do postele. Začali se mi z očí valit slzy a tiše jsem vzlykala do polštáře. 

V tom se rozrazili dveře a mě bylo jasné že je to Chloe. 

,,Christy je mi to tak moc líto, viděla jsem Draca s Pansy." zašeptala a lehla si ke mě. Objala mě a silně držela. Já jsem se jen nechala dál unášet vzlyky. 

Probudila jsem se uprostřed noci. Chloe klidně spala u sebe v posteli. Potichu jsem se zvedla a šla jsem se vysprchovat. Byla jsem strašně vysílená z posledních dvou dnů a tak jsem šla zpět do postele a ještě jsem na chvíli usnula.

Ráno mě Chloe nalíčila protože já jsem projevila absolutní nezájem o to se něják zkrášlovat. Poupravila ještě sebe a vyrazili jsme společně na snídani. Dnes jsem si k snídani dala pouze jablko. Neměla jsem vůbec hlad, jako v posledních předchozích dnech,  a ani náladu si s někým povídat. Draco mě překvapivě stále ignoroval a věnoval se ted své nové přítelkyni Pansy.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------