Slečna Komplikovaná (chystá se)

slova autorky

Všem, kteří mne kdykoliv nakopli, když jsem řekla, že něco nejde.

– Život bez snů je jako květina bez vody –

                             Stojím tady na tom samém konci; mám ještě nepatrnou chvilku, takže hledím zpět, listuji stránkami jako by celý můj život byl shrnutý do biografické knihy, kterou jsem psala vlastní rukou. Ze začátku je to psáno úhledným pečlivým písmem, nikdo by si ani nevšimnul, že se později styl psaní změnil a na konci je to psané skoro až nečitelně. Nesnáším konce; jako by vůbec šlo skončit s čímkoliv dobrým. V závěru je to vždycky stejné, loučíte se známým prostředím a s lidmi, kterým byste klidně mohli říkat blízcí přátelé nebo dokonce rodina. Tak k čemu jsou konce vlastně dobré? Ovšem nad mým koncem ještě neustále skáče kurzor na konci řádky. Má biografie by byla těžká a zezačátku zdlouhavá kniha, kterou se musíte prokousat, abyste našli tu akci, komedii, spletité zápletky, skandální odhalení i dech beroucí scény.

A i když by to možná každého čtenáře neoslovilo, tak já jsem s výsledkem spokojená. Ne všechno se vždy podařilo na výbornou, ale svět přeci nikdy není a nebyl dokonalý; takže jak pak může být odsuzován život, který píšu . . . neměla bych si stěžovat; dokonalá hlavní hrdinka, rodina, přátelé, snad i osudová láska, zápletky, napětí a dějové zvraty; mám snad vše po čem jsem vždy toužila. Až možná na ten strašný úvod.

Tak proč jsem s tím vlastně začala, jsem takhle spokojená, tak proč to teď tu píšu – možná je to proto že teď koukáte do hlavně nabité zbraně, svým tělem chráníte osoby, na kterých vám záleží a nevíte, co bude dál – jedinou možností je čekat, co se stane a uklidnit se, že život, který jste prožili, byl dobře a šťastně prožitý.

                                Ovšem počkat! To jsem to zas všechno zpackala – proč bych vám na začátek příběhu měla dávat jeho samotný konec, snad mě podle tohohle úvodu nehodláte hned soudit – otočte stránku a podívejte se na úplný začátek, abyste si o tom všem mohli udělat vlastní obrázek. A až dojdete na úplný konec, tak pak se možná vraťte a řekněte, že to za nic moc nestálo a že u téhle knihy je konec skutečně potřeba dopsat!