The Eyes Of Love [Larry AU] (Punk!Louis&Marcel!Harry)

7. kapitola

A/N: Další část =) je krátká, ale je, ne? =D snad se bude líbit =)

Louis:

Stále jsem se v jeho přítomnosti smál. Šli jsme po městě a každý jsme měli v ruce svůj horký čaj. Sice ještě sníh není, ale prosinec se nezapře. Někdy v polovině naší procházky jsem Harryho prsty propletl se svými. Zdál se celý takový nervózní a nevypadal nadšeně, že mě má na veřejnosti držet za ruku.
„Co se děje?“ zeptal jsem se a asi jsem ho i zaskočil.
„Co by se mělo dít?“ odpověděl otázkou. Asi nečekal, že se budu na něco takového ptát, když jsem se ještě před chvílí smál jeho špatným vtipům.
„Zdáš se nesvůj, když se držíme za ruce.“
On se jen rychle ohlédl do stran. „Víš, nechci, aby tě někdo se mnou viděl. Ve škole jsi oblíbený, tak ti to nechci kazit tím, že mě s tebou uvidí… a ještě takhle,“ usmál se na mě omluvně.
„Ruku mi ale nepouštíš. Čím to? A i kdyby tady teď Liam prošel, tak by tě nepoznal, protože si tě takhle sexy ani neumí představit,“ zasmál jsem se, prohrábl mu vlasy a vykouzlil mu na tváři úsměv.

Harry si na sebe vzal svoje neformální oblečení a já tál. Doslova. Měl černé upnuté kalhot, bílé tričko a červenou kostkovanou košili. Na to měl kabát a já nemohl uvěřit, tomu, že Harry není model, ale student hudby a hry na klavír. Každá holka se za ním otočila a trochu mě to znervózňovalo. Navíc jsem si přišel, že se k němu nehodím.

Došli jsme až na místo. Na jednom menším náměstí postavili kluziště a mohlo se tu bruslit, tak mě napadlo sem s Harrym zajít. Nandali jsme si brusle a opatrně vlezly na led. Bylo tu dost lidí, ale na druhou stranu to taky nebyl malý okruh.
„Pojedeme?“ zeptal se mě Harry a natáhl ke mně ruku. Já jí s úsměvem vzal a pomalu jsme se rozjeli. „Jak tě vůbec napadlo, zajít sem?“ zeptal se.
„No, možná jsem jen chtěl jít na romantické místo, ale možná, jsem jen chtěl sbírat ten tvůj sexy zadek ze země,“ prohlásil jsem a vypláznul na něj jazyk.
„To je přinejmenším zlomyslné, pokud můžu říct,“ zasmál se. „Ale nepopírám, že bych opravdu nespadnul.“

Po pár kolečkách jsme se zastavili a jen si povídali. Čaj, který jsme kvůli teplu předtím vypili, už dávno neúčinkoval a tak jsme si zašli na další. Jít by ale bylo až moc nerealistické popsání naší chůze =D na bruslích se jde prostě hůř. Po cestě na mě jednou Harry opravdu spadnul. Jen se zasmál, že alespoň jeden aspekt rande je splněn, a šli jsme si sednout hned vedle okruhu ke stánku s teplými nápoji. On si tentokrát dal čokoládu a já zůstal u svého čaje. Když jsme znovu dopili, ještě jsme se na chvíli vrátili do okruhu. Pomalým tempem jsme bruslili po okraji a jednoduše si povídali.

„Harry!“ ozvalo se z mojí levé strany. Znělo to jako Eliot. Otočil jsem se za tím hlasem a opravdu k nám Eliot jel. Oba jsme na něj překvapeně koukali. „Páni, už jsem tě takhle dlouho neviděl. Sázka skončila? Doufám, že si v tom hrozném oblečení moc nezpohodlněl,“ zasmál se a šťouchnul do Harryho. Ten se jen nervózně zasmál.
„Trochu i jo. Ale přesně jak říkáš, sázka skončila.“
„To bys nevěřil!“ obrátil se na mě Eliot a dal Harrymu ruku přes rameno. Bylo trochu vtipné, že se Harry musel trochu sklonit, protože byl vyšší. Ale i přes to se ve mně něco hnulo. „Tahle laňka tady zamotala každé slečně hlavu. Každé. Ale některé šli po penězích, no ne? To byla trochu smůla,“ zasmál se Eliot.
„To si umím představit,“ řekl jsem trochu nevrle.
„No, ale já jedu. Jsem tu s mladším bráchou a musíme už jít. Jen jak jsem si vás všimnul, tak jsem musel pozdravit,“ Eliot odjel a z dálky nám ještě zamával. Já se jen koukal na Harryho se založenýma rukama.
„Ch-chodili jsme spolu s ním a se Zaynem na stejnou střední,“ řekl rychle a vzal mě za pas.
Zakroutil jsem hlavou. „Jen abych nezačal žárlit,“ zavtipkoval jsem. Tak na Eliota pozor.

Harry:

O víkendu jsme byli s Louem na rande a bylo to skvělé. Pak mě doprovodil domů a dali jsme si pusu na rozloučenou. Všechno se vyvíjelo tak pěkně, ale večer jsem si vzpomněl, jak se jednou bavil Louis s Liamem. Myslel si, že ty vzkazy mu dává Eliot. A ještě jak jsem na něj včera narazili. Každopádně to vedlo k tomu, že teď stojím v prázdné chodbě přesně před Louisovo skřínkou a v ruce mám jeden malý vzkaz.

Xx Po ránu ti oči září, jako by v nich byl všechno kouzlo světa. –Harry xX

Podepsal jsem ho, aby Louis zjistil, že jsou ode mě. A taky proč ne? Chodíme spolu. Ale pořád mi to nějak nesedí. Lou je tak báječný a skvělý kluk a chce být se mnou? Co když se mu líbily ty vzkazy a když zjistí, že jsou ode mě, tak bude jen zklamaný? Prostě se mi nezdá, že by byl se mnou tak spokojený. Možná je to jen mnou, ale pak člověk nikdy neví…

„Ale. Náš Romeo je už ve škole?“ ozvalo se vedle mě. Tak blízko, že jsem úlekem poskočil.
„Nialle!“ zaskřehotal jsem na něj.
„Ale klídek, kámo. Vím, že ty vzkazy jsou od tebe,“ zasmál se.
„Takže ti Liam říkal, ať toho člověka najdeš?“
„Neříkal, ať tě najdu, ale že Lou dostává vzkazy. A já se můžu a taky nemusím bavit se Zaynem, takže to nebylo těžké zjistit,“ usmál se na mě a já se najednou cítil mnohem klidnější než předtím.
„Ale neříkej to Louovi. Tenhle vzkaz jsem podepsal,“ řekl jsem a s malým úsměvem hodil vzkaz do skřínky.
„Ale neboj, neboj. A navíc vám to tak sluší dohromady! Jsem na vaší straně a přesvědčím i Liama. A taky jednu věc můžu zařídit. Můžeš se spolehnout, že tě zbavím každé holky, co po tobě ode dneška vyjede,“ mrknul na mě.

No jistě! Úplně jsem zapomněl, že jsem zase oblečený „normálně“.
„A věřil bys, že to bylo i docela pohodlné? Tedy až na ty zatracené brýle. Byly až moc velké.“
Niall mi dal ruku kolem ramen. „Tak já si teda vemu na starost Liama a ty bys mohl Louise,“ zamrkal na mě. Já zčervenal.
„N-no, já ti nevím… vážně se mi líbí a jeho úsměv je jako samo štěstí, ale cítím se divně. Tak nějak nejistě-„
„Ale to je kravina!“ přerušil mě se smíchem, poplácal mě po zádech a namířil si to do třídy. „Hodíte se k sobě, tak kašli na špatný pocit.“ Řekl a zmizel za rohem.

Stejně si asi ještě zajdu promluvit se Zaynem a zjistit, co si o tom myslí on.