The Eyes Of Love [Larry AU] (Punk!Louis&Marcel!Harry)

2.kapitola

Louis:

Cítil jsem se trochu zahanbeně. Počkat trochu? Chtěl jsem zmizet. Ne jen tak chodím do sprch, až když tam nikdo není. Ze svojí postavy mám trochu komplexy a přijít musí zrovna Harry. On a jeho krásně vytáhlá postava, jeho svaly na rukou, jeho krásné vypracované torso. Proboha musím se probrat.

Zašel jsem ke skřínce a otevřel ji. Vypadl z ní dopis. Usmál jsem se, jako vždy. Zvedl jsem ho a chvíli jen tak koukal na jeho obálku. Už asi týden se mi tu objevují, každý druhý den.  Všechny si je schovávám. Vzal jsem dopis a šel na volnou hodinu do knihovny. Plánuji si ho tam v klidu číst dokola a dokola.

Když jsem tam dorazil, šel jsem skoro dozadu a tam si sedl pod okno. Dopis jsem otevřel a opatrně vyndal kartičku s nápisem.

Xx Máš nejkrásnější oči na světě, tak modré jako rozbouřený oceán. xx

I když jsou ty dopisy krátké, vždy mě rozveselí, ale nevím, kdo je píše. Dlouho jsem nad tím přemýšlel, ale nic kloudného mi na mysl nepřišlo. Holek tu na mně kouká dost, ostatně to i kluci, jsem přeci jen čerstvé maso. Zasmál jsem se a na něco si vzpomněl.  Kde je asi Harry na tuhle volnou hodinu? Asi si někde čte učebnice o hudbě a při tom si vždy musí narovnávat brýle, protože mu neustále padají. Počkat… vždyť mám stále jeho brýle.

Vstal jsem a šel knihovnou k východu. Tedy alespoň jsem si to myslel. Šel jsem asi dále do knihovny. Tak jako tak jsem ho šel hledat. Jak jsem šel, omylem jsem strčil do něčeho, co dočasně drželo nějakou poličku a já ji na sebe shodil. Skrčil jsem se a čekal, že na mě spadne pár knih. Žádné rány jsem ale necítil a jen je slyšel. Otevřel jsem oči a nade mnou stál Harry a držel si hlavu. Knihy ležely všude kolem. Nemotorně se na mě usmál. Po chvíli kdy jsem na něj jen zíral jako blbec, si kleknul vedle mě a začal knížky zvedat. Já jen párkrát zamrkal a vrhnul se mu kolem krku. Nečekal to, takže hned jak jsem na něj skočil, spadnul dozadu a zády se zastavil o další police.

„C-co to děláš?“ zeptal se, zatímco jsem na něm doslova seděl. Objal jsem ho ještě pevněji.
„Děkuju.“ Zabořil jsem mu obličej do vlasů a jemně nasál tu krásnou vůni. Neberete mě jako úchyla nebo tak.  Ani nejsem taková cvoklá hysterka, kterou když zachráníte hned je z toho šílená. Ale to Harry neví, takže využiju situace a trochu se pomazlím.

Po chvíli ticha mi dal opatrně ruce na boky, ale ne aby si mě přitáhl blíž. Byl jsem trochu zklamaný.
„Lou-Louisi? Mohl bys?“ pomalu jsem se od něj odtáhl.
„Je ti to moc nepříjemné?“ koukl jsem mu na knoflíky u vesty.
„Jemu asi ne, ale mně jo, takže z něj slez!“ ozval se vedle nás Zayn. Ani jsem se nestačil otočit a už mě zvedal. Zle se na mě podíval.
„Můžeme si promluvit?“ zeptal se mě a já jen koukl za něj na Harryho. Ten zvedal knihy zpět do poličky a vůbec si nás nevšímal. Kývl jsem Zaynovi a šel s ním ven. Tam si hned zapálil.

„Co to mělo proboha být?“ zasmál se a já byl překvapený. Ale musel jsem se usmát.
„Vždyť ty mě ignoruješ. Co ten přátelský tón?“
„Viděl jsem tě o tělocviku a jsi v pohodě.“
„Tělocviku? Já myslel, že spíš.“ Zasmál jsem se.
„Ale ne, to ne, já o hodinách nespím. Tedy až na fyziku.“ Usmál se a potáhnul si z cigarety.

„Lou?“ uslyšel jsem Liama. Šel rychle ke mně.
„Moc se omlouvám, pořád se zlobíš? Ze šatny jsi zmizel a pak jsem tě nemohl najít.“
„Tak si mě našel. Chceš mi něco říct? Protože já tu vedu konverzaci.“ Řekl jsem chladně. Zaynovi jsem dal Harryho brýle a usmál se na něj. On úsměv opětoval, cigaretu zahodil a šel.

„Omlouvám se.“ Otočil jsem se na Liama.
„To bys měl! Choval ses jako vůl!“ provinile se koukl do boku. Já se začal smát a hned ho šel obejmout. Chvíli byl zmatený, ale pak se zasmál.
„Tak ze mě slez ty pako.“
„Hej! Já za to nemůžu, jsem už takový. Obětí se prostě nedá odolat.“ Zakroutil očima a jen se na mě usmál.

--

„Takže na dalších několik hodin budete muset být ve dvojicích. Vlastně na celý půlrok. Nechám vás si vybrat sami.“ Profesor se otočil k tabuli a začal psát zadání na dnešní hodinu.
„Bezva. Literatura.“ Zamumlal jsem si pro sebe.
„Jsem s Louisem!“ slyšel jsem vedle sebe dva hlasy. Zasmál jsem se a Liam s Niallem se rychle přidali.
„Buďte spolu, já půjdu s…“ rozhlédl jsem se po třídě. „… Eliotem.“
„S ním? Jeho hlavní předmět sice je literatura, ale je to začtený pako.“ Koukl na mě Niall.
„Risknu to.“ Drze jsem se na něj usmál a šel rychle za Eliotem.

„Ahoj, jsem Louis. Nebude vadit, když budeme na „tohle“ spolu?“ zeptal jsem se a rukama naznačil uvozovky nad tímhle. Bez výrazu na mě koukl, ale když jsem se na něj usmál, úsměv opětoval.
„Jistě, ale k čemu uvozovky? Nejsi jeden z těch, kterým všechno padá a tak, že ne?“
„To. Snad. Ne! Takhle mě nařknout!“ zatvářil jsem se dotčeně a oba jsme se začali smát.
„Ale upřímně, nejsem tu nejchytřejší. Jestli si jeden z těch co mě nechají všechno udělat, tak se můžeš zvednout a jít k Harrymu.“ Já se usmál nad zmínkou jeho jména.
„Rád bych, ale on by se mnou být nechtěl. Navíc je určitě se Zaynem.“ otočil jsem se, abych je pohledem ve třídě našel. Hned jak se stalo, všiml jsem si, že na mě Harry taky kouká. Ani jsem se nestihl na něj usmát a už se otáčel na Zayna. Páni, ani jsem na to nestačit pořádně pomyslet. Otočil jsem se zpátky na Eliota a on se na mě jen usmál. Koukli jsme zpět na tabuli, kde byly napsány úkoly, a začali pracovat.