The Eyes Of Love [Larry AU] (Punk!Louis&Marcel!Harry)

4. kapitola

A/N: AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAaaaaa, tohle jsem napsala snad v rekordním čase!!! jste rádi? JSTE??! měli by jste, protože já jo.. jsem jak nadopovaná. byla jsem nominovaná na talent Vysočiny!!! byla jsem mezi desíti nejvetšími machry středních škol v uměleckých oborech!!!! skoro jsem tam zakopla ( pokud chápete, co tím myslím =D ) doufám, že jste rádi i za mě , protože  mám pro vás dárek v podobě další kapitoly! Yay!! no co ještě, co ještě?? a už vím! =D

!!!!TaMiNin!!!!!! (sákra snad to píšu dobře, to by bylo tapné) no každopádně, DĚKUJI AŽ SE NA ZEM OHÝBÁM, s mojí zručností spíše padám, ale i tak díky, protože tvoje komentáře mě tak rozveselily jako už dlouho nic =) tahle kapitola je tedy pro tebe =) (a taky aby nebyla ta válka)

no kecám tu, stejně vás to nezajímá =D takže

Pěkné počtení

PS.: Promiňte za chyby. taky jsem jen želé gumídek =D

Harry:

Seděl jsem ve svém pokoji u stolu a psal nějaké úkoly navíc. Vedle mě mi zavibroval mobil. Já dopsal větu a kouknul se, kdo mě shání. Okamžitě mi bylo jasné, že to může být jen jeden člověk. A samozřejmě to byl Zayn.

Učíš se? Přišel bych ...

 Já se koukl na skoro hotový úkol pode mnou a odepsal mu.

Dodělávám úkol. Můžeš přijít =)

Usmál jsem se na mobil, odložil ho vedle a vrátil se k úkolu, abych ho měl co nejdřív hotový. Ani ne po třech minutách byli slyšet dveře od mého pokoje. Koutkem oka jsem se tam podíval a uviděl Zayna.

„Měl by si mi psát dřív, než opravdu přijdeš. Řekl jsem ti to už dávno.“ On přešel k mé posteli, mírně se na ní vyvalil a jen se na mě usmál.

„Já se asi nepoučím. Ale věděl jsem, že to nebude vadit. Celkem jsem tu i rád, když se učíš. Je tu klid a přátelská atmosféra.“ Řekl skoro až zasněně.

„Zase máš dům ‚plný‘ sester?“ zasmál se.

„Jo přesně. Mají dívčí párty s přespáváním.“

„Tak si se sám nabídl, že dneska přespíš u mě, aby měli klid na holčičí věci?“ řekl jsem pořád se dívaje do svého sešitu.

„A můžu? Vím, že bych to měl oznámit dřív, ale…“

„Ne ne, mě to nevadí.“ Přerušil jsem ho. Rychle jsem dopsal posledních pár věcí, zavřel sešit a otočil se na něj.

„Úkoly jsou už hotové a můžeme jít něco podniknout.“

„Šel bych na zahradu, je tam pěkně a svítí slunce.“ Řekl, já mu na to kývnul a šel si pro nějaké boty. On mě následoval. Po chvíli jsme vyšli na naší zahradu a namířili si to do její zadní části. Byla tam houpačka na velikém stromě. Na tu jsem si sednul já a Zayn se usadil na zem naproti.

„Takže, psal mi jistý Louis, že by potřeboval pomoct vymalovat pokoj. Říkal, že zve i tebe, takže doufám, že se tam taky ukážeš. Víš, co to znamená.“

„O-on má tvoje číslo?“ zeptal jsem se překvapeně.

„Jasně, dal jsem mu ho…“ S klidem mi oznámil. „…a dal jsem mu i tvoje.“ Dodal po chvíli.

„Cože?!“ zvednul jsem se z houpačky. On jen pokrčil rameny. Já si zase sednul a jemně se zhoupnul.

„Stejně napsal tobě. Moje číslo je mu k ničemu.“ Zayn zavřel oči, opřel se o další strom a nechal se hřát od slunce.