The Eyes Of Love [Larry AU] (Punk!Louis&Marcel!Harry)

3. kapitola

A/N: tak, jste rádi za další? psala jsem všem svým fanouškům, jestli nemají, pro tenhle příběh nějaká očekávaní nebo nápady a jak jsem si myslela, nechali mě mluvit do zdi a opodál se nad tím pohledem šulili... takže fajn! já si to napíšu celý sama =D a budete se muset nechat překvapit a to všechno =D

Louis:

„Lou.“ Zasténal vedle mě hluboký chraplavý hlas. S vykulenýma očima jsem se za tím hlasem otočil. Po chvíli jsem uviděl Harryho, jak vedle mě leží na posteli. Jediné co ho trochu zahalovalo, byl kousek deky a já jen cítil, jak se mi tváře zalévají teplem.

„Lou…“ řekl a vzal mě jemně za ruku.

„Pojď ke mně, modroočko.“ Usmál se a přitáhl si mě na sebe. Jak jsem tak na něm ležel, tak jsem si nemohl pomoct. Prostě jsem pod sebou něco cítil. A to mě nehorázně vzrušovalo. Snažil jsem se trochu změnit polohu, tak že si na něj sednu rozkročmo. Bohužel hned jak jsem se pohnul, otřel jsem se o jeho rozkrok. Skousl jsem si ret, abych nevydal nějaký nepřístojný zvuk. Samozřejmě zrovna to Harry chtěl slyšet, takže se pode mnou pohnul. Jednou jsem to ještě vydržel, ale podruhé už mi to vyklouzlo.

„Ha-Harry…“ v tom nás přetočil a systematicky se začal otírat o moje citlivé místo. Do toho mě líbal na krku a já myslel, že umřu. Prostě toho bylo moc. Byl jsem už tak blízko, ale nechtěl jsem, aby to přestalo.

„Lou, miluju tě…“

A nato jsem se vzbudil. Se zrychleným dechem jsem si sednul. Tyhle sny se mi nějak často vrtají ve spánku. Kouknul jsem se pod peřinu a jako vždy po takovém snu mi bylo jasné, že potřebuji sprchu. Jen jsem si povzdechl a šel do koupelny.  Když jsem se přebrodil přes všechny nevybalené krabice, ještě jsem se kouknul zpět do pokoje. Potřebuje vymalovat. Možná by s tím Harry pomohl. Usmál jsem se pro sebe. No jo, jsem prostě snílek.

--

Plahočil jsem se pomalu do školy a snažil se nemyslet na to, že se tam po chodbách někde prochází moc, moc pěknej kluk se zelenýma očima. Bohužel jsem do školy i tak došel. Stále pomalým tempem jsem šel skoro prázdnými chodbami až ke své skříňce. Hned jak jsem ji otevřel, něco z ní vypadlo. Zvednul jsem to a zamračeně na to koukal. Co tu teď tahle obálka dělá? Otevřel jsem ji a trochu jsem se i bál, co tu dneska bude. Nemá tu být, co když tam nic pěkného nebude?

Xx Musím tě mít. Chci tě a stále na tebe myslím. Sny o tobě mě pronásledují jako vlci tmou. Až na to, že chci, aby mě dohonily a staly se skutečností.xX

Po přečtení tohohle se mi pocit z rána vrátil stejně jako všechno to teplo. Hlasitě jsem polknul. Vedle mě někdo zakašlal. Otočil jsem se a stál tam Zayn a Harry. Byl tam Harry a já celý červený na něj zíral.

„Ahoj.“ Pozdravil Zayn. Harry na mě jen vyděšeně koukal. Potom mu padl pohled na dopis v mé ruce. Já ho schoval a zrudnul ještě víc.

„A-ahoj.“ Vykoktal jsem ze sebe a dál koukal na Harryho. On se snažil rychle odejít ale Zayn ho chytil za paži a držel na místě.

„Posílá nás matikář.“ Řekl Zayn. Já jen potichu zanadával.

„Prosím, řekni mi, že to není nic ohledně těch posledních pár známek.“

„Trefa. On je na to háklivý, takže ti posílá tady Harryho na pomoc.“ Já se nad tou představou mírně zděsil.

„V-vážně? Ale já nechci Harrymu přidělávat potíže. Vážně.“ Zayn se jen samolibě usmál.