The Eyes Of Love [Larry AU] (Punk!Louis&Marcel!Harry)

8. kapitola

Harry:

Seděl jsem se Zaynem na schodech v tělocvičně a zíral na poválené míče.

„řekneš mi teda co se děje? Alespoň mi naznač, proč obědvám tady s tebou a ne s Perrie," řekl a odkousl si svého jídla. Já si jen dramaticky povzdechl a sesul hlavu do klína.

Ruce jsem si dal přes ní a mumlal si pro sebe. „Nejsem si jistý tou věcí mezi mnou a Louisem."

„Cože to?" zeptal se Zayn pobaveně. Trochu jsem si odkryl hlavu.

„Já a Lou. Nejsem si tím až zase tak jistý."

„Líbí se ti?"

„Jo, je to skvělý člověk. A krásný."

„No tak co řešíš?"

Louis:

Vzkaz, vzkaz, vzkaz! Je tu zase! Už tu chvíli nebyl, ale je zpět! Jsem tak natěšený, co to zase bude. Úplně jsem si je zamiloval. Ale počkat. S největší pravděpodobností nejsou od Harryho... co teď? Číst, nečíst? Kdyby nebylo od něj, tak z nich pak nemůžu být tak nadšený. Na druhou stranu, jestli jsou od něj, tak to je dobré znamení. Už jsem ho šel otevřít, ale pak jsem se zarazil. Ne! Řekl jsem si. Strčil jsem ho rychle do tašky. Nebude se na něj koukat.

Šel jsem na další hodinu. Tuhle máme s Harrym. Dnes jsem ho celý den neviděl. Měl by být oblečený jinak a já jsem zvědavý na reakce ostatních. No ale, když jsem potkal Nialla, tak říkal, že na něm můžou ostatní oči nechat. Ať už údivem nebo náklonností.

Vešel jsem do třídy a sednul si na svoje místo. Každou chvílí by měl Harry přijít. Jak jsem tam tak seděl a neměl moc co dělat, poslouchal jsem lidi kolem sebe, jak se spolu baví. Spousta lidí se bavila o Harrym. Kluci z toho moc nadšení nebyli, a nebo jim to bylo v celku jedno. Za to ty holčičí konverzace byli zajímavější. Bavily se o jejich vlasech a o tom jak mu to teď strašně sluší a je sexy. Nemohl jsem víc souhlasit.

„Víš, co já bych za takového kluka dala? Má dobré známky, hlas jako anděl a teď konečně dostal rozum a obléká se jako člověk," tyhle řeči se mi zdáli všechny povrchní, ale pak se objevilo něco, co mě zaskočilo. „No a už si z tebe nebudu dělat srandu, že se ti nějakou dobu líbí. Ale víš co?" řekla natěšeně, až skoro pištěla. „Teď bys ho mohla pozvat ne nějaké to rande, o kterém si mluvila. Změnil oblečení, tak možná změní i způsoby a místo hodin, kdy je zavřený jen s klavírem, by mohl taky chtít být více s lidmi," řekla vesele.

„Jo, ale kdo ví, jestli si během toho procesu proměny i někoho nenašel," povzdechla si ta druhá.

„Ty vtipkuješ! Je to dost znenadání a kdo by ho předtím kromě tebe chtěl?! Absurdní, aby už někoho měl," řekla rázně. Já se na ně otočil.

„Už někoho má! Navíc už spolu chodí dýl, takže smůla!" obě se na mě překvapeně koukly. Já je jen naštvaně otočil. to jsou ale hloupé řeči! Štve mě to. Jak jsou povrchní. Dokud nevypadal, podle jejich gusta, ta do něj jen kopaly a nejednou je to jejich bůh! Já se do něj zamiloval hned nazačátku! Nepotřeboval jsem, aby vypadal jinak, než jak byl! Hloupé slepice, jednou jim dojde, že se svět vzhledem řídit nemá!

V tu chvíli vešel do třídy Harry. Vypadal zamyšleně. Koukal do země, měl ruce v kasách a potichu si to namířil na volné místo. Ani si mě nevšimnul. Zajímalo by mě, co se stalo. Po něm přišli i Liam a Niall. Sedli si hned ke mně.

„Co je s Harrym? Liame, ochraňuj tě bůh, jestli jsi mu něco udělal!" řekl jsem výhružně.

Liam na mě jen zvednul jedno obočí."Já nic ty kasanovo. I když nechápu, že se ti líbí. Ani předtím ani teď. Nemyslím si, že by za to stál," prohlásil podrážděně. Asi mu Niall promlouval do duše.

„Je dobře že se ti nelíbí. Pak může být jen a jen můj," usmál jsem se.

Na jeho tváři se hned objevil triumfální úšklebek. Opřel se do židle a založil ruce. „Jo? A co když ti zatarasí cestu ta horda holek kolem?" zeptal se nadmíru pobaveně.

„Baví tě to, co?"

„No, moje hobby to není, ale lepší než nuda. A když už sis teda vybral, tak ať se ti to alespoň povede ne?"

„Už povedlo," úsměv se mi jen zvětšoval.

„No... super. Ale tak jen tě chci varovat, ať se ti to šeredně nepokazí. Jsem na tvojí straně, kámo."

„Tak co mu asi je?" zeptal se Niall.

Otočil jsem se na Harryho a jen koukal na jeho divoké vlny. Zazvonilo, přišel učitel a mě zbylo jen přemýšlet. Liam a Niall jsou ze hry. Zayn to těžko bude. A jelikož o ničem jiném nevím, tak to budu buď já, což si nemyslím, anebo to bude něco úplně jiného. Mokl bych za ním zajít po hodině a o přestávce si promluvit. Možná mu i pomůžu, nějak.

**

Šel jsem za ním ke skřínkám. Stál u té svojí, tak jsem zrychlil krok. „Harry!" křiknul jsem na něj vesele. On se na mě ani neotočil, zabouchl skřínku a byl jako mrknutím oka pryč. Já tam jen zůstal stát s pusou do kořán. Co... co to bylo? No, uvidíme pak.

Bohužel mě buď další přestávky znovu ignoroval anebo jsem ho za boha nemohl najít. Vážně to nechápu. Ale díky tomu, co už vím, můžu celkem s jistotou říct, že ta věc, co ho trápí, jsem já.

**

Po škole už jsem dost neštvaný. Co jsem udělal? Harry se mi tak nehorázně vyhýbá. Je to až směšné, jak je to do očí bijící! Přecházím na chodbě vedle své skřínky sem a tam a snažím se uklidnit. Najednou si vzpomenu na jistý kus papíru. Fajn! Myslel jsem si, že když mám Harryho, tak nějaké vzkazy nepotřebuji, ale asi jsem se mýlil.  A kdo ví, možná se ten někdo podepsal. A když už o mě Harry nejeví zájem, možná bude ten někdo druhý lepší!

Naštvaně jsem šáhl do tašky a vytáhl, co jsem hledal. Při rozbalování jsem ho skoro roztrhnul. Ale co? Jsem naštvaný! Kouknul jsem se na ten hezký rukopis a lístek si přečetl.

„Co to do háje?!?!"