The Eyes Of Love [Larry AU] (Punk!Louis&Marcel!Harry)

1. kapitola

A/N: PÁNI PÁNI PÁNI!!!! Sedla jsem si a tuhle kapitolu napsala. jedním vrzem mám hotovou kapitolu!! =D jsem nadšená!!! a teď trochu smutněji...

jekrátká, bohužel. ALE JE!! =D mám velkou radost a doufám že vy taky, protože je tu konečně první kapitola.

Pěkné Počtení Vážení/é

Louis:

Niall a Liam se se mnou začali hodně bavit, prý jsem podle nich v pohodě. Ale Harry… když jsem se jich na něj ptal, tak nezněli nijak nadšeně. Prý je to jen nervózní pako, které s nikým moc nevychází. Tedy až na Zayna. No a ten? Když viděl, jak se bavím s lidmi, co Harryho uráží, začal mě ignorovat. Já bych chtěl ale Harryho poznat. Ale zatím, jsem se neodvážil s ním promluvit. Ale z toho co vím… chci vědět víc. Jak jsme do sebe tehdy narazili, zněl jako strašně milý člověk. A jak byl nervózní. Strašně to bylo rozkošné. Už se mi o něm i zdá, a kolik to je, co jsme spolu mluvili? Jen dva týdny.

„Tak to konečně řekni, kdo je ta pravá?“ vytrhnul mě z myšlenek Niall. Liam byl zabraný do hodiny.

„Žádná pravá. Mluvili jsme spolu před dvěma týdny a víc ne.“ Naklonil se trochu blíž.

„Takže tvůj první den školy byl super.“ Zasmál se a v tom zazvonilo. Zvedli jsme se.

„Jo, ale co z toho. Až se mi zdá, že se mi vyhýbá.“ Šli jsme ke skřínkám vzít si věci na tělocvik.

„Hele, teď to neřeš. Pak to nějak vymyslíme, ale teď se musíme jít převléct. Pamatuješ? Kdo přijde pozdě, dělá kliky. A to tolik o kolik přišel minut pozdě, krát deset.“ Nad vzpomínkou minulé hodiny jsem se zachvěl a přidal na tempu. Minule jsem jich musel dělat dvacet a ruce mě bolí ještě teď. Rychle jsme se převlékli a nastoupili do tělocvičny. Těsně se zvoněním.

„Takže nástup!“ křikl profesor Stevens. Nastoupili jsme a poslechli si, co budeme dělat.

„Dneska se bude procvičovat fotbal, takže rozcvička a potom se rozdělte do týmů po šesti.“ Dal nám pohov a my začali s rozcvičkou. Nikde jsem si nevšiml Harryho. Snad přijde brzo, nevypadá jako typ na kliky. V půlce rozcvičky se přiřítil. Byl celý udýchaný, brýle mu padali a vlasy měl rozcuchané. Musel jsem se držet, abych neslintal.

„Stylesy!“ křiknul učitel. Kouknul na hodinky a pak zase na něj.

„Pět minut pozdě, to by bylo padesát. Ale že si to ty… dvacet a švihej za ostatníma.“ Usmál se na něj.

„Děkuji, pane.“ Profesor odešel zapsat, že nikdo nechybí a Harry šel do rohu dělat kliky.

„Hej! Blbečku! Dal ti míň, protože si taková slečinka, co?“ Zasmál se Mark. Harry se na něj otočil. Zamračil jsem se.

„ Ale no tak, nechte ho. On za to nemůže, s těma popelníkama sem prostě nemohl doběhnout rychleji.“ Přidal se Liam. Hned jsem ho praštil do hrudě.

„Co je?!“ rychle se ke mně otočil a šeptem na mě křikl.

„Chováš se jako vůl.“ Řekl jsem nahlas a šel se protáhnout. Ostatní následovali moje kroky a Harry pokrčoval do rohu tělocvičny. Otočil jsem se na něj a viděl, jak jde k zemi. Ostatní se rozdělovali do týmů, tak jsem se mohl nenápadně koukat. Bylo mi ho líto… tedy jen chvíli. Když viděl, že se nikdo nedívá, začal s kliky. Ale jak. Šlo mu to jeden za druhým jakoby nic. Jen jsem na něj zíral. Brzo byl u dvaceti, ale nepřestával. Jel až do těch padesáti. Pak se zvednul a zhluboka se nadechl. Brýle měl sundané, takže když si mě všimnul a koukl mi přímo do očí, překvapil mě. Rychle jsem se otočil od jeho pohledu a cítil, jak mi začalo být srdce.

„No tak všichni, jdem se už konečně rozdělit.“

--

„Sakra Horane! Když jsme vevnitř, nedávej takový rány!“ zařval jsem na něj, když mi jeho míč proletěl centimetr od obličeje obrovskou rychlostí.

„Sorry kámo, to mi ujelo.“ Nevině se usmál a já musel taky.

„Nevadí, stejně vyhrávám.“ Zle jsem se na něj usmál. Otočil jsem se k mému týmu, kde byl i Harry.

„Tak fajn, musíme to vyhrát. A kdo zasáhne Nialla do obličeje míčem, toho pozvu na drink.“ Mrknul jsem na něj a začali jsme zas hrát. Po chvíli Ryan vykopl přímo na Nialla, ale on jako zkušený fotbalista nahrál Liamovi a ten to napálil za mě, k Harrymu. On se vyděšeně koukl na míč a ten mu letěl přímo do obličeje. Zavrávoral, zakopl o svoje vlastní nohy a spadnul na zem.  Učitel odpískal konec hodiny. Přiběhl jsem k Harrymu.

„Si v pohodě?“ měl nakřivo brýle tak jsem mu je sundal. Koukl jsem na ně a naštěstí byly v pořádku. On zasténal svým křaplavým hlasem.

„Promiň, na fotbal jsem mizerný. Mám špatnou koordinaci nohou…“

„Tak co Lou? Kdy mě zveš na drink?“ zeptal se Liam s úsměvem. Já vstal a odstrčil ho z cesty.

„Zase se chováš jako vůl!“ prošel jsem kolem něj a namířil si to přímo do sprch.

Harry:

Seděl jsem tam sám a mnul si nos. Tahle bolela. Povzdechnul jsem si a chystal se zvednout, ale nikde jsem vedle sebe neviděl svoje brýle. Sakra! Má je pořád Lou. Šel jsem do šaten. Měl tam věci. Nikde navrchu jsem je neviděl a hrabat se mu v tom nemůžu. Nejspíš se sprchuje. Pousmál jsem se, taky vždycky čekám, až tu nikdo nebude. Šel jsem ke své skřínce a vysvlékl se do spodního prádla. Vzal jsem ručník a vešel do sprch. Byl úplně vzadu a broukal si. Šel jsem blíž a on si začal zpívat.

‚Oh oh oh, I am your Queen,

You want me so so ba-ad.

I won’t be so me-an,

Oh oh oh I want you bad too…‘

Jemně jsem se zasmál, on přestal a rychle se otočil.

„Harry?!“ vyjekl. V mžiku vzal ručník a začal se s ním zakrývat.

„C-co tu děláš?“

„Nevrátil jsi mi brýle.“

„Aha.“ Začal se červenat. Já se jen usmál a sundal si spodní prádlo. Vykulil oči a blesku rychle se otočil.

„C-co to děláš?“ nemohl jsem si pomoct, ale s ním jsem se cítil mnohem víc sebevědomě.

„Jdu se sprchovat. Neboj, nechci tě jít znásilnit.“ Zasmál jsem se a viděl, že se červená ještě víc.

„T-to je mi jasné.“ chvíli bylo zase ticho, tak jsem se soustředil na horkou vodu na mém těle, takže když promluvil, mírně jsem se leknul. I když šeptal.

„Nevěděl jsem, že máš tetování…“ vypnul sprchu a zavázal si ručník kolem pasu.

„…ale můj názor se nemění. Líbí se mi, když má někdo motýlka.“ Usmál se a odešel.

Zůstal jsem tam stát pod proudem teplé vody. Měl jsem volnou hodinu, protože profesorka musela náhle odjet. Umyl jsem si vlasy a pořádně propláchl obličej. Vlasy mi začali trčet různými směry. Tak jsem si je ulízl dozadu. Víte, tohle není vůbec můj oblíbený účes, co se týče vzhledu, ale jinak mi stále padají vlasy do očí. a když si je ostříhám, tak se mi kudrnatí ještě více. Pak vypadám jak beránek a ještě větší blb. Předtím mi to bylo i celkem fuk, ale teď je tu někdo, kvůli komu se budu starat víc o to, jak vypadám.

Usušil jsem si zbytek těla, oblékl se a vyrazil volnou hodinu strávit v knihovně.