The Survival // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Kapitola 55

V minulém díle The Survival:

„Jsi můj Lancelot, můj rytíř v lesklé zbroji. Lancelot bude tvoje přezdívka, je to fér, taky mám jednu."

„Proč Lancelot?"

„Protože jsi statečný člověk s čistým srdcem a věř tomu nebo ne, jsi důvod, proč jsem nezešílela s tím vším, co se děje, zachránil jsi mě a chránil jsi mě před nebezpečím už tolikrát, že taky bez tebe nemůžu žít."

_________

„No tak, Kate!"

„Ne."

„Prosím."

„Řekla jsem ne, Harry."

Nutno říct, že tenhle roztomilý moment brzy skončí. Když mě Harry pustil na zem, strávili jsme tolik minut jenom mluvením, smíchem a abych byla upřímná, líbáním. Ale poté, co jsem si uvědomila, že mě Harry tady nepřivedl jen proto, že tohle místo bylo krásné, ale pro nás to byla tak dlouho očekávána vana, kterou jsme potřebovali týdny.

Nejdříve jsem byla nadšená, že konečně budu čistá a smyju ze sebe všechnu špínu, dokonce jsem měla v batohu mýdlo a šampon, ale všechno se změnilo, když jsem uslyšela šplíchnutí, a když jsem se otočila... no, Harry byl, hezky řečeno, téměř nahý jako miminko.

Jeho boxerky byly jediným kouskem oblečení, co měl na sobě.

Musím říct, že tenhle pohled byl úžasný, krásný a hodně přitažlivý a pak řekl, že bych se k němu měla připojit...

V jiný čas a na jiném místě bych se k němu ráda přidala, ale nemám na to náladu a jsem taky stydlivá. Ten kluk vypadá jako řecký bůh, můžete mě vinit?

Nakonec jsem souhlasila, že půjdu dovnitř, ale řekla jsem, že potřebuju být pár minut sama, byl zmatený, ale neprotestoval, tak jsem si vzala batoh a šla jsem na více soukromé místo. Hned, jak jsem bylo mimo dosah, otevřela jsem batoh a vytáhla jsem holítko, trvalo mi to pár minut, čekala jsem, že se celá oholím. I tak jsem měla pocit, že jsem nebyla připravená jít a nechtěla jsem plýtvat více času, tak jsem si dala na nohy krém, což je pitomé, když půjdu do vody.

Než se připojuju k Harrymu, párkrát se zhluboka nadechuji a znovu se oblékám, když opouštím své místo a zase ho vidím, hraje si ve vodě jako malé dítě.

Když mě vidí, usmívá se na mě, ale rychle se mračí.

„Proč jsi pořád oblečená?" ptá se.

„Hm... Nevím."

„Tak se vysleč."

„Cože?" říkám pisklavým hlasem.

„Víš, že když se jdeš sprchovat nebo dát si vanu, musíš se namočit a kvůli tomu se musíš vysvléknout," říká mi a cítím se trapně, protože perfektně vím, že musím jít k němu do vody, ale chovám se stydlivě, není to poprvé, co svoje tělo ukážu klukovi, tak nevím, proč takhle reaguju.

„Dobře," říkám, zatímco si koušu vnitřní část tváře.

S očekáváním se na mě dívá a pak mě něco napadá.

„Otoč se!" říkám, když můj mozek zpracovává plán, který mám na mysli.

„Cože?" ptá se.

„Otoč se, nejsi hluchý."

„No tak, Kate!"

„Ne."