The Survival // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Kapitola 15

Doléhá na nás uvědomění. Slunce se pomalu ztrácí za horizontem a vítá nás tma. Začíná se zvedat vítr, ale my jsme pořád zmrzlí.

Jsem zmatená, má mysl je plná otázek bez odpovědí.

Jak nás hodiny chůze zavedly na místo, kde jsme byli předtím? Jak je možné, abychom chodili v kruzích, když se zdá, že jdeme rovně? Jak na to nikdo nepřišel? Jak?

„Co jsi říkala?" prolomuje Sarah ticho.

„Říkala jsem, že chodíme v kruzích."

„Jak to víš?" ptá se mě zase Sarah.

„Ta kytka támhle." Ukazuji na rozmarýn. „Předtím jsem ji viděla, když Beth odpočívala, ta kytka byla pár metrů od ní."

Ed se chystá něco říct, ale zvedám ruku, ještě jsem nedomluvila.

„A tenhle kmen, má značku, kterou si jasně pamatuji, viděla jsem ji, taky na tom samém místě. Nemůže to být jenom náhoda."

„To je nemožné. Musíme být blízko značkám, jen musíme jít ještě kousek," promlouvá Ed. Co má za problém? Vždycky mi musí vzdorovat, neštve mě?

„Seš si jistá, Kate?" dívá se na mě Harry, pochybuje stejně jako ostatní.

„Jsem si jistá, nemám důvod, proč bych vám lhala. Chci odsud pryč tak rychle jako vy. Snažím se nám pomoct. Musíte mi věřit."

„Puso, věřím ti, ale, to nedává smysl."

„Tenhle les vypadá jako posrané bludiště," křičí Ed a kope do stromu. To zanechá stopu. Tře si rukou obličej, napětí a frustrace ho zasahuje ve vlnách, Lucy se k němu přibližuje a mluví k němu, její hlas je pro mě nebo ostatní tichý nato, abychom ji slyšeli, ale všem je jasné, že se ho snaží uklidnit.

„Co budeme dělat?" dívám se na Dylana. To je dobrá otázka.

„Za půl hodiny bude úplná tma, měli bychom se usadit tady."

„Co myslíš tím, usadit se tady, Harry?"

„Měli bychom tady kempovat a trochu se vyspat a zítra uvidíme, co dělat." Pokládá batoh, otevírá ho a něco hledá.

„Děláš si ze mě srandu, že? Opravdu nečekáš, že tady zůstaneme?" z hlasu Sarah mi skoro krvácí uši z toho pisklavého tónu.

„Jestli se ti to nelíbí, můžeš jít a zkusit najít cestu ven, když přijde noc a neuvidíš ani nic, nebudeš vědět, co ti přijde do cesty. Pokračuj." Jeho tón je neutrální, jako by mu bylo jedno, jestli zůstane nebo ne.

„Ale tady taky může něco přijít."

„Ano, proto najdeme dřevo, takže založíme oheň, abychom odehnali zvěř. Víš, že se zvířata bojí ohně?" říká Sarah, jako by byla blbá, nesnáší, když jí to lidé dělají. Špatný tah.

„Nejsem blbá, dobře? Dobře to vím." Její obličej začíná být červený a ruce má podél těla zatnuté v pěstích, rozhodně je naštvaná.

„Dobré vědět," odpovídá Harry, jako by na to kašlal, možná, že ne? Vytahuje věci z batohu, asi něco hledá.

Vydávám se k Harrymu a bedlivě ho sleduju.

„Je bezpečné tady zůstat?"

Zastavuje se a otáčí se, aby se na mě podíval přes rameno.

„Nevím, ale je to bezpečnější, než chodit po lese, když je tma."

Přikyvuji, souhlasím s ním. Jeho ruka dále šátrá v tašce, zaskuhrání opouští jeho rty.