The Survival // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Kapitola 19

Utíkám tak rychle, jak mi nohy stačí, nikdy se neohlížím, nikdy se nezastavuji. Strach se rozšiřuje mým srdcem. Listy na zemi šustí, když se s nimi naše nohy setkávají.

Vlci se blíží a utíkáme jako o život. Není se kde schovat, jediné stromy kolem nás jsou většinou borovice, jsou moc hubené, abychom se za ně schovali, takže nám zůstala jediná možnost.

Utíkat.

Byla jsem unavená z toho všeho chození a teď jsme utíkali jako o závod, cítím dopad únavy na své tělo, hoří mi svaly, bolí mě nohy, v hlavě mi buší a mám sucho v krku.

Od včerejší noci napadla trocha sněhu, mé boty se do něj zabořují, zpomalují mě a dělají můj útěk složitější.

Harry mě pevně tahá za ruku.

„Dokážeš to, Kate, nezastavuj."

Pokouším se shromáždit tolik síly, co můžu, snažím se, aby mé tělo se mnou spolupracovalo.

Chci se hýbat rychleji, chci uniknout živá.

Ozývá se zavytí, otáčím hlavu a vidím tmavou siluetu. Vlk.

Větev se zachytává o mou nohu a koleny dopadám na zem. Harry mě vytahuje za paži.

„Neohlížej se, no tak."

Jeho silnější a větší nohy mu usnadňují běh, ale jeden jeho krok je ekvivalentní k mým dvěma. Zpomaluje, ale pořád jako by mě vlekl. Nikdy mě nepouští za ruku a nemůžu být za to radši.

Další zvuk dosahuje k mým uším, tenhle je od vlka hodně jiný. Je to voda.

Utíkáme tím směrem, dokud nevidíme řeku. Část je zamrzlá kvůli přicházející zimě, splav je taky zamrzlý.

„Tudy." Ukazuje Sarah na druhou stranu řeky.

Sotva můžete vidět, o čem mluví, pokud nedáváte pozor, ale pokud ano, můžete vidět něco jako doupě blízko řeky. Vchod je zakrytý klacíky, sněhem, stalaktity a větvemi.

„Schováme se tam," říká Dylan rychle a zabočuje k řece.

„Co to děláš?" ptá se Lucy v panice.

„Musíme přejít přes řeku na druhou stranu a schovat se, je to naše jediná šance." Pokládá nohu na led.

„Ne, musíme utíkat, ucítí nás," promlouvá Ed.

„Ne, pokud se zakryješ špínou." Harry se sklání, bere bláto a hází mi ho na hruď.

„Co to děláš?"

Dál na mé tělo hází špínu.

„Zakrývám tvůj pach, cítím tvůj parfém, teď přestaň mluvit a udělej to samé na mém těle."

Otevírám a zavírám pusu jako ryba, co potřebuje vodu, přikyvuji a začínám ho špinit blátem.

„Udělejte to samé," navádí Harry ostatní.

„Kde se umyjeme?" ptá se Sarah rychle, dávající si bláto na nohy.

„V řece."

„Děláš si ze mě srandu, Harry? Mrzne, nemůžeme tam," mluvím a dívám se mu přímo do očí.

„Je to jediná možnost." Jeho zelené oči se dívají do mých. „Pojď, jsi hotová."

Shlížím a mé oblečení je hnědočerné, mám tam listí, špinavý sníh a brouky... Fuj.

„Pojďte." Dylan stoupá jednou nohou na řeku, můžete slyšet praskání z jeho váhy na tenkém ledu. „Stoupejte jen tam, kde jsem stoupl já." Pomáhá Sarah a pak jde Lucy, Ed a Beth, všichni v řadě jdou na druhou stranu.