The Survival // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Kapitola 4

Nevím, jak jinde ať už v České, nebo Slovenské republice, u nás fouká a pršánkuje už od rána. Tak jsem si řekla, že si musíme sobotu trochu zpříjemnit novou kapitolou.:)

A nezapomeňte na konci kapitoly zanechat za sebou stopu, že jste tady byli! Komentář nebo hvězdička.:)

Užijte si díl.<3

_________

Čerstvý vzduch! Irský čerstvý vzduch. Nejsem si jistá, jestli je možné, aby měl vzduch národnost, ale předstírejme, že je.

Konečně jsme tady. Belfast, naše první zastávka.

Musí vás zajímat, proč jsme se nejdříve zastavili v Belfastu. Abych odpověděla na tuhle otázku, nevím. Chystáme se navštívit Severní Irsko a Irskou republiku; takže celé Irsko v podstatě a začínáme od shora.

Všichni se těší, když jsme teď dorazili; jsme venku na letišti, čekáme, až nás přijede vyzvednout autobus.

Sedím na jedné z mých dvou tašek, jím KitKatku se Sarah a Beth po mém boku, taky jí. Nemůžu vysvětlit mou lásku k čokoládě. Vždycky jsem milovala KitKatky, ale v tuhle chvíli je miluju více než cokoli jiného; více než Jamese, než mé kamarádky, možná více než sama sebe. Strávila jsem v letadle osm hodin a devatenáct minut a umírám hlady. Asi uprostřed letu jsem se zeptala obsluhy, jestli budeme mít další jídlo a odpověděla mi s falešným úsměvem a jednoduše „ne". Takže jsem to zkusila znovu a zeptala jsem se, jestli bylo na palubě nějaké jídlo, které bych si mohla koupit a zase řekla ne.

Jak vidíte, hladověla jsem.

Let sám o sobě byl dlouhý, nepomáhající mému hladu. Pásmová nemoc taky moc nepomohla; tam, kde bydlím, v Nashvillu, Tennessee, je teď pět odpoledne. Jinými slovy, čas na svačinku. Na druhou stranu, v Belfastu je 11 večer.

Moje špatná nálada odešla, což je vždycky dobrá věc. Dlouhé zdřímnutí a jídlo vždycky pomůže holce, aby se chovala jako dáma. Alespoň v mém případě, takhle to je.

Pan Smith se objevuje v předních dveřích s ostatními učiteli, kteří jeli s náma. Říkali, že se musí ujistit, abychom neničili památky.

Co si myslí, že jsme? Blbí puberťáci? Aniž bych to chtěla udělat, mé oči se soustředí na ta zvířata.

Ou, jo, pitomí puberťáci. Chápu.

Pan Smith stojí před námi všemi a pokouší se mluvit. Klíčové slovo „pokouší".

„Uklidněte se, všichni. Chápu, proč jste tak všichni nadšení, ale-." Nikdo a myslím tím nikdo nevěnuje našemu učiteli pozornost. „Prosím, poslouchejte mě." Pomalu ale jistě je hluk nahrazen tichem a pan Smitch začíná. „Jak jste si všichni všimli, konečně jsme přistáli." Smíchanina jásání, křiku a výskání vypukla. „Než přijede autobus asi za patnáct minut, řekneme si o plánu na zítřejší den. Belfast je velké město a na první den velký výlet, navštívíme stranu, kde se natáčelo Hra o trůny, Crumlin Road Gaol, Victoria Square a pár dalších míst. Pamatujte, že tento výlet je z jediného důvodu toho, co v mých hodinách studujete. Bavte se!"

Znovu propukají výkřiky hurá a tentokrát se holky a já přidáváme. Hluk se zvyšuje, když pan Smith nás opět přerušuje.

„Ou, počkat, zapomněl jsem na něco důležitého." A jsme u toho. „Mám s sebou několik papírů a všechny z nich jsou o informacích, se kterou osobou budete na pokoji."

Cože? Co tím myslí? Povyk začíná nanovo, ale tentokrát hlasitěji. Dívám se na Beth a v obličeji má zmatení a paniku. Vsadím se, že obličej Sarah a můj je úplně stejný.