The Survival // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Kapitola 69

V minulém díle The Survival:

Zavírám oči a za vteřinu je otevírám.

„Bil mě," říkám, zatímco se na něj dívám. „Říkávala jsem si, že za tím byl skutečný člověk, že možná ta facka, kterou mi uštědřil, byla zasloužená nebo že jsem ránu do břicha potřebovala, myslela jsem si, že ho změním... že jsem schopna ho změnit a udělat z něj lepšího člověka." Lehce jsem se zasmála, ale hned nato jsem vzlykla. „M-myslela jsem si, že jsem mohla být ta holka, která by mu pomohla a dostala by z něj všechny jeho démony, stejně jako v románech, víš? Kde si holky prošly peklem jen kvůli jejich lásce. Udělala jsem, co jsem mohla... přísahám, že jo."

„Ty jizvy na tvém těle jsou od něj?"

Překvapeně se na něj dívám, že ví, že mám jizvy, nikdy jsem si nevšimla, že o nich věděl. Něžně palcem přejíždí přes mé rameno tam, kde vím, že mám jednu jizvu.

„Bylo to lampou."

Přesouvá ruku k mým zádům a zastavuje se na dalším místě.

„Nůžky."

Jeho ruka sklouzává k mému pasu a zastavuje se nad kyčlí.

„Ostrá tužka."

Pohybuje rukou a dotýká se každé jizvy, kterou mám na těle, nejsou velké, ale rozhodně poznamenaly palce mé kůže. Některé byly z bití, zatímco jiné byly způsobené předměty.

S každým slovem, které mi způsobilo jizvu, vidím, jak Harry zatíná čelist tak pevně, že je zázrak, že pořád má zuby. Nakonec přestává a dívá se na mě, jeho oči temnou než obvykle a tváří se vážně.

„Zneužíval tě?" říká Harry nebezpečně tiše.

„Možná proto se mi o něm zdálo, byl, hm, agresivní, tak můj mozek ho využil jako vraha v tom snu, ty těla... no, není třeba moc přemýšlet, proč se mi o tom zdálo, jsou všude, kam jdeme."

Harry zůstává tiše, ale pozoruje mě, čekám, až něco řekne.

„Seš si jistá, že zemřel?"

„Steven?"

„Ano," říká jednoduše.

„Jo, š-šla jsem mu na pohřeb."

Harry neříká nic jiného, jenom mě pevně objímá, než mi šeptá do ucha: „Nedovolím, aby ti někdo ublížil, nezáleží, jestli to bude muž nebo žena, nikdo ti neublíží. Ne, zatímco jsem tady."

Ačkoli se z jeho slov mé srdce nadouvá, nemůžu přestat myslet o jeho otázce. Je to možné? Může být naživu? Co když je Steven tady?

____________

„Začíná být chladněji."

„Co čekáš? Den se chýlí ke konci."

„To jsem nemyslela, chci říct, dny jsou chladnější, jako v množném čísle."

„Blíží se prosinec a zima klepe na dveře," připojuji se k rozhovoru Beth a Dylana. Sedíme kolem ohně, který nám neposkytuje dostatek tepla a tak začala konverzace o zimě.

Když jsme se poprvé ztratili, oheň byl spíše jako společník, zdroj naděje a světla, když jsme ho potřebovali a taky způsob, jak od nás udržet zvířata, ale s ubíhajícími dny je vítr chladnější a stromy holejší, počasí je temnější a zima nás přivítala sněhem.