AsaNoya~Co takhle zapomenout?

-5-

„Fajn týme, jsem rád, že jste se dostali z tý svý počáteční depky a dali se konečně dohromady. Jako další máme na programu turnaj s Ubugawou a to znamená, že ani náhodou nesmíte usnout na vavřínech. Ten tým má jednu velkou nevýhodu. A to fakt, že spoléhají jen na svého dvoumetrového kapitána, který jim ale v obraně nijak nepomůže! Pokud se budete soustředit, půjde to samo." na to celý tým jednotně přikývl a Ukai pokračoval „Za prvé, Nishinoyo budeš mít spoustu práce! Musíš zajistit, aby si Masaki Gora se svými smeči neškrtl! A pokud jde o vás prváci, KOUKEJTE SE UŽ KONEČNĚ SEBRAT. Kageyamo, tohle není nižší střední, už se s tím smiř. Hinato, ty musíš začít s Kageyamou spolupracovat jinak to fungovat nebude a co se Tsukishimy týče. Začni konečně SPOLUPRACOVAT! Říká ti to slovo něco? S-P-O-L-U-P-R-Á-C-E" řval Ukai a Asahi se nestačil divit.

„Ten je jak břitva." zamumlal si jen tak pro sebe a Ukai, který ho evidentně slyšel, ho zpražil pohledem.

„Fajn to je všechno, dejte si rozcvičku a pak budete trénovat spolupráci." uklidnil se trochu a všichni z týmu se skutečně začali protahovat. Nikdo z nich si nedovolil odporovat trenérovi... A to platí i pro Tsukishimu.

...

Nadcházející turnaj se rychle blížil a na všech členech týmu se začala projevovat značná nervozita. U některých to dokonce dosáhlo kritické úrovně. Hinata, Daichi, Suga, Noya a Tanaka byli úplně na prášky, ale zdaleka nejhůř... Na tom byl Ukai.

I za tak krátký čas mu celý tým přirostl k srdci a on moc dobře věděl, že jestli se tenhle zápas nepovede, může to být definitivní konec celého Karasuna.

Chtěl ve svůj tým věřit, ale v hloubi duše ho užíral strach.

Když pak nadešel den zápasu, celý tým se stresoval...

Hinata už několikrát obrátil obsah svého žaludku do záchoda, Kageyama byl bílý jako stěna a všichni ostatní si minimálně kousali nehty.

Noya se stresoval svou nynější povinností. Neměl nejmenší ponětí co od kapitána Ubugawy čekat a bál se toho co se stane.

Asahi rychle odtušil co se děje a poprvé po dlouhé době se konečně odhodlal za Noyou jít.

„Hej, Nishinoyo." žduchl jemně Nishimu do ramene.

Noya se překvapeně otočil jeho směrem a s napětím čekal co z Asahiho vypadne.

„Netrap se tím. Určitě to zvládneš. Ne... My všichni to zvládneme." pousmál se Asahi a Nishimu se rozsvítily oči.

„Děkuju Asahi." usmál se Noya nazpátek. Hezká chvilka byla ale samozřejmě okamžitě přerušena trenérem, který hulákal, aby se všichni okamžitě vzpamatovali a dokopali se na hřiště.

Všichni co byli v základní sestavě ho hned uposlechli a ten zbytek se odebral k lavičkám.

A zápas započal...

Masakiho podání i smeče byly pro Nishiho docela tvrdým oříškem, ale rozhodně to nebylo něco s čím by si nedokázal poradit.

Kageyama s Hinatou měli sice stále nějaké ty problémy, ale když se všichni snažili, nakonec se jim podařilo dvoumetrového kapitána a jeho tým společnými silami přemoci.

Všichni z toho byli nadšení. Týmová radost mnohonásobně vzrostla a všechen ten přebytečný stres se uklidil do ústraní.

Všem členům týmu hrál na tváři pyšný úsměv. Teda... Až na dva ledovce, kteří si přece nemohli dovolit ukázat svoje emoce světu...

Asahi byl na Noyu pyšný.

I přes stres to zvládl na výbornou a se silným smečařem se dokázal vypořádat.

Všechno to nadšení se pak drželo týmu ještě pár dní... Nakonec ale z druháků a třeťáků opadlo ve chvíli, kdy trenér oznámil, kdo bude další tým, který je třeba porazit.

Byl to den jako každý jiný a Karasuno mělo jako každý jiný den ranní trénink.

Všichni se rozcvičovali a netrpělivě očekávali příchod trenéra, aby mohl trénink započít.

Trenér přišel s nějakýma složkama a svolal všechny do velkého kruhu.

„Náš další zápas... Bude se školou Dateko." oznámil a Nishinoya s Asahim nabrali ve tváři tak bílé barvy, že by jim ta stěna vzadu za nimi mohla závidět.

Noyovi se zachvěl spodní ret a skoro to vypadalo, že se každou chvíli rozpláče.

Mezitím Asahi rozdýchával nemalý stres a náhlé přívaly vzpomínek, které se mu proti jeho vůli začaly přehrávat v hlavě.

Daichi nevěděl jak reagovat, Suga si nervozitou z toho co se teď stane málem ukousl ukazováček a čtyři druháci začali po trenérovi vrhat nešťastné pohledy plné zármutku a utrpení.

Čtyři prváci to jen napjatě sledovali a čekali, jestli jim někdo konečně vysvětlí, co se v tomhle týmu vlastně stalo.

Nakonec se slova ujal Ukai, který ve stručnosti nechápavým prvákům vysvětlil, o co tu jde.

Noya s Asahim se při vzpomínce na svou hádku oba zatvářili jako kyselé zelí... Nikomu nebylo příjemné vytahovat staré šrámy.

Celý trénink nakonec dopadl brzkým koncem. Nikdo z týmu se necítil být ve své kůži, obzvlášť pak Nishi s Asahim.

Po tom, co trénink skončil Asahi vystřelil ven jako neřízená střela. Toho si samozřejmě nemohl nevšimnout Nishinoya, který se vydal hned za ním.