AsaNoya~Co takhle zapomenout?

BONUS

„Nishi, co zase blbneš?" zeptal se Asahi když se zadíval na Noyu, který se na začátku léta motal ve vánočních světélcích.

„No... Byl jsi dlouho pryč a já se začal nudit, tak jsem chtěl zjistit, jestli máme nějaké vánoční ozdoby, abychom to pak nemuseli o Vánocích řešit na poslední chvíli, ale pak se mi to vymklo z rukou..." odpověděl Noya a nešťastně se podíval na své ruce naprosto zamotané ve všemožných ozdobách.

„Pojď sem ty tele." uchechtl se Asahi. Noya hned poznal, že měl fajn den, protože měl zcela evidentně dobrou náladu.

Asahi vymotal Nishiho ze všech těch ozdob a schoval je zpátky do krabice, kterou pak vrátil tam kam patří.

„Pojď mě aspoň za odměnu obejmout." poznamenal Asahi a Nishinoya mu doslova skočil do náručí.

„Odměna za co jako?" zeptal se a Asahi se usmál „Přeci za to, že jsem tě vymotal z těch světélek."

„To bych zvládnul i sám..." řekl Noya, i když moc dobře věděl, že kdyby Asahi nepřišel, už nikdy by se z toho nedostal. Velmi pravděpodobně by to dopadlo tak, že by v nich strávil zbytek života a na vlastním pohřbu by pak v rakvi vypadal jako vánoční stromeček.

„No to určitě." odvětil Asahi a pustil Noyu ze svého obětí. Ten jen nafoukl tvářičky a předstíral, že je nesmírně uražený.

„Prosimtě nebuď netykavka." rýpl si ještě Asahi než zmizel v kuchyni, aby si mohl dát něco k jídlu. Noyovi ale už v momentě kdy se od sebe odtáhli, chybělo jeho obětí. Proto se brzy došoural k němu do kuchyně a pevně ho objal.

„Nějaký mazlivý ne?" usmál se Asahi a otočil se čelem k němu. Objal ho nazpátek a věnoval mu několik jemných polibků do vlasů.

Nishinoya jen tiše zamručel na souhlas i když ve skutečnosti ani pořádně nevnímal na co se ho Asahi ptal. Jen si prostě užíval toho, že byl jeho milovaný konečně doma.

„Nishi, víš jak rád tě objímám, ale musíme vybalit nákup a to nádobí se taky samo neumyje.“

 „Vždyť já vím... Stejně pořád říkám, že bychom si měli pořídit myčku." zabrblal Noya a pustil se do umývání nádobí.

„A kam bychom ji jako dali?" kroutil nad tím hlavou Asahi a Nishinoya si odfrkl.

„No přece na strop." řekl se zcela seriózním výrazem a Asahi vybouchl smíchy. Představil si Nishiho, jak se zoufale snaží naplnit myčku nádobím, i přes to, že by tam se svou výškou nikdy nedosáhnul.

„A jak bys tam dával nádobí?" zeptal se, když se mu povedlo trochu zmírnit svůj záchvat smíchu.

„No přece na židličce ne? To jsou otázky..." zamrmlal si pro sebe.

„Tak fajn, teď už jen sehnat někoho, kdo nám zapojí myčku na stropě.“ podotkl Asahi a Noya vzal do ruky telefon.

„Sleduj.“ řekl ještě sebejistě a pak si přiložil mobil k uchu.

„Haló, je tam blbuvzdorná firma?“ zeptal se a Asahi na něj nevěřícně, ale zároveň pobaveně hleděl.
„Ano? Tak výborně! Prosím vás, já mám na vás takovou prosbu. Šlo by namontovat myčku na strop? A ideálně tak, aby fungovala?“ pronesl jakože do telefonu a Asahi už s těží zadržoval smích.

„Šlo? No tak to je skvělé, kdy byste tak přijeli?" zeptal se ještě.
„Jo do deseti minut, aha. Tak dobře, budeme se těšit.“

„Mimochodem ještě jedna věc. Velmi bychom s přítelem ocenili, kdybyste dovezli tu myčku a úplně perfektní by to bylo, kdyby to bylo všechno zadarmo, ale myslím, že to nebude problém. Tak nashledanou!" řekl vesele Noya a pak jakože zavěsil.

„No... Tak to vypadá, že to bude naposled co budeš muset umývat nádobí." uchechtl se Asahi.

Noya se zašklebil a pak po něm hodil utěrku.

„Takže přijedou zhruba za deset minut že?“ rýpal do něj Asahi dál.

„Samozřejmě.“ odpověděl Noya a konečně domyl nádobí.

„Něco pro tebe mám.“ řekl Asahi a Nishimu zazářily oči zvědavostí.

„Pojď za mnou.“ dodal ještě a chytil Noyu za ruku. Protáhl ho dveřmi do obýváku a podal mu růži, kterou tam předtím nenápadně odložil.

„Připadá mi, že si lidé v poslední době projevují lásku jen na Valentýna nebo výročí... Pokud na něj nezapomenou... Tak jsem ti chtěl udělat radost.“ vysvětlil Asahi a Noya se na něj zeširoka usmál.

„Moc, moc děkuju! Je krásná!“ řekl nadšeně Nishi a objal Asahiho. Pak se od něj trochu poodtáhl a stoupl si na špičky. Asahi se k němu sklonil a dal mu pusu.

„Miluju tě Asahi.“ řekl Noya a ještě jednou se usmál.

„Já tebe víc“

Zazvonil zvonec a krásné pohádky je konec <3