AsaNoya~Co takhle zapomenout?

-6-

Doběhnout Asahiho se Noyovi povedlo až kousek od školy.

„Hej, zastav!" křikl po něm.

Přeběhl těch posledních pár metrů mezi nimi a skočil na Asahiho záda.

„Asahi... Prosím slib mi, že neopustíš tým ať se stane cokoliv." zaprosil a seskočil z něj.

Asahi se na Noyu otočil a povzdechl si. „Už tým neodpustím. Dokud budeš stát při mě, zůstanu." pousmál se.

Najednou se v Noyovi probudily všechny ty rozbouřené emoce, které tak dlouho přehlížel.

Rychle přikývl a rozběhl se pryč. Věděl, že kdyby se snažil promluvit, zlomil by se mu hlas. Jeho staré šrámy nyní všechny vyplouvaly na povrch a on si začal uvědomovat jak moc ho to všechno tíží.

Jeho zorné pole se zamlžilo kvůli slzám, které volně stékaly po jeho tvářích. Od té doby, co se s Asahim rozhádali se rozhodl své pocity pohřbít tak hluboko jak to bylo jen možné.

Jenže teď, když se díval do jeho očí, ve kterých se leskla jejich společná minulost, uvědomil si, jak moc ho to uvnitř bolí.

Všechno to co se stalo ho dobíhalo nekontrolovatelnou rychlostí...

Přesně to cítil i Asahi. Akorát že pro něj tyhle pocity ani zdaleka nebyly nové. Věděl, že jestli jeho smeče proti Dateko nezafungují ani tentokrát, bude mít ještě větší výčitky než tehdy. Na příštím zápase závisí nálda celého týmu. Jestli to zkazí... Vlastně nechtěl ani vědět co bude, jestli to zkazí...

Bylo mu ale jasné, že jestli tenhle zápas nevyjde, půjde celý tým do kopru... Kdyby tohle bylo to, co ho žralo nejvíc... Fajn. Jenže, na celé téhle situaci bylo ještě něco mnohem horšího.

Noya...

Anděl strážný celého týmu, který byl ale bez Asahiho naprosto nepoužitelný.

...

Dny plynuly a zápas s Dateko se nekontrolovatelně blížil.

Hinata s Kageyamou cvičili svůj zrůdný rychlík a trénovali Hinatu tak, aby z něj byla ta nejlepší volejbalová návnada.

Nishinoya se s každým dnem zlepšoval, Tsukishimovy bloky byly čím dál tím lepší a všichni se posouvali vpřed. Jen Asahi... Jen on měl pocit, že se zasekl v jednom bodě a nemůže dál.

Zrovna v těchto chvílích, kdy tým své eso nejvíc potřeboval, se Asahi uzavřel do sebe.

Chtěl si tím projít sám...

...

Po týdnech tvrdé dřiny a zdlouhavé práce, konečně nastal ten den.

Přišlo na zápas s Dateko a Noya s Asahim si mohli nervozitou ukousat prsty na rukou.

Nebyli ale jediní, kdo netrpělivě očekával vítězství či porážku. Každý člen týmu doufal, že to dopadne dobře.

Zápas započal...

Dateko a Karasuno stále dorovnávalo body. Skóre se pomalu blížilo k dvaceti pěti a všichni se nervovali ještě více než na začátku.

Bloky Dateka byly stále pevnější a jejich fanoušci stále otravnější.

To ale nebyl jediný problém Karasuna. Brzy se totiž dostavila únava a psychické podráždění některých členů se začalo projevovat.

Zápas se chýlil ke konci. Stačilo aby jeden z týmů získal dva body po sobě a zápas skončí. Ani jeden tým ale za žádnou cenu nechtěl polevit.

„Kageyamo!" prořízl Asahiho hlas tělocvičnu a o chvíli později letěl k Asahimu míč.

Silně do něj udeřil svou dlaní a čekal na skvělý pocit po zdařené smeči. K ničemu takovému ale nedošlo...

Míč se odrazil od dlaní blokařů Dateka a prudkou rychlostí padal na polovinu týmu Karasuna.

Ani Nishinoyovy reflexy nebyly dostatečně rychlé, aby míč zachránil.

A nebo že by?

Věděl, že svým předloktím ani prsty už míč nezachrání. Nebylo dost času, aby to dokázal. Jeho noha vystartovala směrem míče a zachránila ho od špinavé podlahy.

Tak neuvěřitelný kousek vyvolal poprask celým hledištěm. Lidé jásali, tleskali a zklamaní fanoušci Dateka zůstávali jen nevěřícně hledět.

„Skvěle Nishinoyo, skvěle!" hulákal Suga na svého spoluhráče.

Kageyama rychle přiběhl k letícímu míči a přemýšlel komu nahrát. Asahi zaváhal. Bylo to stejné jako tehdy... Byl moc slabý na to, aby si řekl o další přihrávku.

Ne! Nedovolím, aby se stalo to co před rokem! přikázal si Nishinoya v duchu. „Asahi! Dělej! Já v tebe věřím! Věřím v tebe a vždycky budu! Jen musíš jít dál! Vyberu každý jejich blok, ale musíš být silný!" křičel Yuu na Asahiho a ten se konečně vzchopil.

„Kageyamo!" zahulákal znovu a Tobio měl najednou jasno v tom, komu přihrát.

Jistěže by bylo mnohem užitečnější a nečekanější, kdyby z ničeho nic přihrál Hinatovi. Jistěže by to bylo z hlediska hry logičtější... Ale nemohl. Asahi jeho přihrávku potřeboval.

Nahrávka zasvištěla vzduchem a Asahi do ní praštil vší silou. Všechna Noyova důvěra ho poháněla dál. Jeho smeč byla silnější než kdy předtím. Najednou Asahi cítil jak moc od posledně zesílil. Teď už se nenechá porazit. Teď už je mnohem silnější než bloky týmu Dateko.

Smeč prorazila blokem a dotkla se podlahy na druhé straně hřiště.

Blok Dateka se prolomil stejně jako blok v Asahiho hlavě. Ty železné dveře, které ho tížily téměř rok se najednou otevřely a on mohl jít dál.