AsaNoya~Co takhle zapomenout?

-7-

Asahiho skvělou smečí skončil celý zápas a člené týmu Karasuno si mohli vychutnat sladké vítězství.

Asahi se nikdy předtím necítil tak moc plný života. Adrenalin v krvi a štěstí, které najednou přišlo s pocitem výhry ho dohnalo až k slzám.

Všichni se radovali a veselá atmosféra na pravé polovině hřiště byla víc než znatelná. Oproti tomu na druhé straně začala nálada rychle klesat. Dateko z téhle události rozhodně nebylo tak nadšené...

Všichni se převlékli a opustili halu.

„Asahi!" doběhl Noya svého kamaráda a pevně ho objal.

„Aaaa!" vyjekl Asahi než si uvědomil, že je to Noya.

„Ahoj..." řekl a usmál se na Nishinoyu.

„Jsem na tebe pyšný Asahi! Ta smeč byla úžasná!" usmál se Noya a Asahimu se rozbušilo srdce.

„D-děkuju, ale bez tebe bych to nedokázal." Asahi cítil jak mu rychle rudnou tváře a jak v něm zase stoupá nervozita.

Noyův úsměv se jen víc rozšířil „Jsi skvělý Asahi... Prosím nezapomínej na to." změnil najednou Noya téma a pak vesele odhopkal pryč.

Asahi tam zůstal stát jako kůl v plotě s tvářemi, které hrály padesáti různými odstíny červené.

Noyova slova v něm zanechala velkou spoušť.

Hlava mu vypovídala službu a srdce se chystalo vyskočit z hrudi. V uších mu stále zněla Noyova slova "Jsi skvělý..."

Nechápal proč by si měl tohle Nishinoya myslet. Vždyť mu ublížil... Vždyť se na něj vykašlal, když se mu Noya snažil pomoct... Proč by si o něm měl myslet něco tak hezkého?

Na druhou stranu ho ale jeho slova hřála u srdce. Najednou si začal uvědomovat jak moc mu ve skutečnosti Nishinoya chyběl. Jeho úsměvy, které září jasněji než všechny hvězdy na obloze. Jeho nadšené dětské oči, které s sebou vždycky nesou malou jiskřičku naděje, jeho charisma, které dokáže udržet nad vodou celý tým, šílené vlasy a jeho věčná trpělivost a odevzdanost... To všechno Asahimu strašně chybělo.

Najednou si uvědomoval jak nepostradatelnou a důležitou součástí jeho života Nishinoya je.

Uvědomoval si jak moc ho má rád.

Možná, že až moc...

Všechno tohle se mu honilo hlavou a on nevěděl co si se sebou počít. 

Všechny ty okolnosti, jeho rudé tváře, žárlivost vůči Kiyoko, touha po jeho pozornosti... To všechno ho dohánělo k šílenství... Najednou mu připadalo, že je to všechno strašně zamotané...

Zaťal ruce v pěst tak silně až mu zbělely klouby. V očích se mu nahromadily slzy vzteku. Už zase měl vztek sám na sebe...

Je normální mít někoho rád až tak moc? ptal se sám sebe a v hloubi duše se káral za to, nad čím přemýšlí

...

„Kiyokoo!" zakřičeli jednohlasně Noya a Tanaka a Kiyoko po nich vrhla otrávený pohled „Můžete mi dát vy dva pokoj?" zeptala se a Noya s Tanakou záporně zavrtěli hlavou.

Na to si Kiyoko jen povzdechla a vrátila se ke své práci.

Mezitím co ona ty dvě jelita zcela ignorovala, Asahi skřípal zuby závistí.

Jeho pohled vypadal jakoby se snažil si Nishinoyu přitáhnout k sobě.

„Asahi, co se děje?" zeptal se Sugawara a Asahi si povzdechl.

„Nech to být." odbyl ho po chvíli a odešel trénovat podání.

...

„Tak jo. Všechny vás chválím za minulý zápas. Nishinoyo ten příjem nohou byl skvělý a Asahi... Doufám, že už jsi se dostal přes to co se stalo." poznamenal trenér, když přišel.

„Jistěže." odpověděl Asahi co nejsebevědomějším hlasem a Ukai se mírně pousmál.

„Fajn. Za dva týdny bude další zápas. Tentokrát se Seijoh. Bohužel strategie Hinaty jako návnady už tady nejspíš nebude fungovat tak dobře a navíc Seijoh je velmi silná škola. Musíme se na to dobře připravit. To by mohlo být všechno. Dejte si pět koleček a pak rozcvičku. Daichi, postarej se o to na chvilku, já musím ještě na záchod." dořekl a nechal je tam všechny jen tak.

Všichni se rozběhli a Noya začal přemýšlet.

Zabral se do svých myšlenek dokonce tak moc, že málem srazil chudáka Hinatu.

„Promiň." vymáčkl ze sebe a pak se zase začal věnovat svým myšlenkám.

Lhal by kdyby řekl, že z nadcházejícího zápasu nemá strach.

Nebyl si jistý, jestli budou schopni Seijoh porazit...