AsaNoya~Co takhle zapomenout?

-8-

Nikdo z týmu momentálně nevěšel hlavu. Všichni si stále užívali dobrý pocit z předešlé výhry a nikdo ani nemyslel na to, co se stane jestli je Seijoh porazí.

Jediný kdo si s tím skutečně lámal hlavu byl trenér, který na sobě ale nedával vůbec nic znát... Tréninky byly stále stejné. Vztahy mezi Asahim a Nishinoyou se začaly pomalu ale jistě dávat dohromady a oni oba brzy začali zapomínat na to co se stalo.

Najednou bylo vše odpuštěno a oni mohli konečně začít znovu.

To by ale Asahiho nesměly užírat jeho pocity. Chudák... Sotva se dostal ze svého traumatu a on hned spadne do nových, neznámých a komplikovaných pocitů.

Dlouhou dobu přemýšlel, jestli by nebylo nejlepší se někomu svěřit... Nakonec se ale rozhodl nechat si to pro sebe.

Jeho pocity ho ale doháněly k šílenství. Noya ho brzy začal přitahovat nejen psychicky, ale i fyzicky. Všechno na něm ho k sobě táhlo jako magnet a všechny ty myšlenky začaly být velmi brzy otravné. 

Nejhorší ale byla Nishiho náklonnost ke Kiyoko.

Možná, že právě s ní by si Asahi mohl promluvit. Třeba by mu pomohla...

Jasně byl to naprosto stupidní nápad, jenže Asahi si s někým potřeboval až zoufale promluvit o tom co se to s ním vlastně dějde. Nechápal svoje pocity a Kiyoko se mu momentálně zdála jako ta nejlepší volba.

„Kiyoko, můžeme si promluvit?" zeptal se s nadějí v hlase a Kiyoko nechápavě přikývla.

Moc se nestávalo, že by si s Asahim povídali.

„Co se děje?" zeptala se.

„Víš, tak mě napadlo, že bys mi mohla vysvětlit některé moje pocity, které nechápu." jeho tváře nabraly narůžovělé barvy a Kiyoko se zamyslela.

„Jasně, ráda ti pomůžu, ale musíš mi vysvětlit o co jde." usmála se a Asahi přikývl.

„Od posledního zápasu se ve mně něco změnilo. Konečně jsem se dostal z toho svého trauma, ale když jsem pak nad tím přemýšlel, sám bych to nikdy nezvládl. Ten kdo mi nejvíc pomohl byl-"

„Nishinoya." odtušila Kiyoko a Asahi mírně přikývl.

 „Já jen... Nabral jsem pocitu, že bez něj můj život nemá smysl... Mám ho rád. Možná až moc." Asahi se na chvíli odmlčel a pak sklopil svůj pohled do země.

„Vždycky, když za tebou Noya s Tanakou běží, mám takový zvláštní pocit... Je to jakoby se něco uvnitř mě zlomilo... Nevím co s tím. Nechápu co to znamená a chci se toho nepříjemného pocitu rychle zbavit." dopověděl Asahi a Kiyoko na něj zůstala koukat jako na svatý obrázek.

„Asahi... Tohohle pocitu se nezbavíš." začala Kiyoko opatrně, načež si Asahi povzdychl.

 „Víš, tomuhle pocitu... Se říká láska." oznámila mu a on začal vyšilovat.

„Ne, ne, ne, ne, to není možné, prosím řekni mi, že to není pravda." 

„Bohužel. Už to tak bude. Zkusím Nishinoyovi nějak domluvit, ostatně stejně už mě to jejich věčné dolézání nebaví." odpověděla a Asahi přikývl.

Pak se ale zarazil „Počkej! Slib mi, že mu neřekneš nic z toho co jsem ti teď řekl!" 

„Neboj... Nikomu nic neřeknu." uklidnila ho a on jí ještě poděkoval. Pak se rozloučili a oba šli domů.

To co Kiyoko Asahimu řekla, mu v hlavě nechalo naprostý zmatek.

Bylo mu na nic z toho, že se zamiloval. Z jedné strany to dávalo smysl, ale z druhé strany si v duchu nadával za každou myšlenku o něm.

Zkrátka měl v sobě pořádný bordel. Nechtěl si svoje city přiznat, ale věděl, že bude muset. 

Pokaždé když se na Nishinoyu díval, cítil jak v něm díky jeho úsměvu roste radost. Pokaždé, když pokazil nějakou smeč, věděl, že mu někdo kryje záda. Vždycky když byli spolu, cítil se skvěle a každá chvíle strávená s Noyou pro něj byla jako chvilka v ráji.

Brzy si uvědomil, že má velký problém. Noya byl očividně hetero a jeho pocity se den ode dne prohlubovaly. 

Díky Kiyoko se naštěstí Noyův přístup k ní sklidnil, ale ty pohledy, které po ní vrhal Asahiho stejně bolely.

Přímo ho užíralo zevnitř, že ten zamilovaný pohled nikdy nebude patřit jemu. Je jedno co udělá... Noya k němu nikdy nebude cítit víc než kamarádství...

Dny šly pomalu dál a Asahi byl stále více zachmuřený... Nemluvě o tom, že se zápas se Seijoh blížil nekontrolovatelnou rychlostí.

Tréninky byly čím dál tím náročnější a trenér Ukai byl stále nervóznější. Poslední co teď potřeboval bylo, aby se tým vrátil k tý svý hromadný depresi.