Léto s Davidem

Přesazování a pobyt na chatě🏡

Den na to jsem jela autobusem k ortodontistce ( zubařka na rovnátka), aby mi utáhla rovnátka. Tím pádem jsem chyběla ve škole a všechno si musela pak dopisovat. Hlavně jsem celý den neviděla Davida!

V úterý už jsem do školy naštěstí šla.
V pondělí se přesazovali, takže jsem se bála, že už nebudu sedět se Sárou.
Když jsem přišla do třídy, už na mě Sára čekala, aby mě mohla zavést na moje místo.
Vypadala hodně nadšeně. Asi už na tu neděli zapomněla.
Seděli jsme spolu v 3. lavici v řadě za katedrou. Takže jsme se jen posunuli o 1 lavici dozadu. Je to opravdu super místo.
Ale Sára se radovala hlavně proto, že za námi seděl Patrik s Davidem.

( Patrik je Sářin kluk a David je jeho nejlepší kamarád. )

Taky jsem byla šťastná, ale nechtěla jsem to dát najevo.

Každou přestávku jsme se se Sárou otočili k nim a povídali si. Bylo to fakt super.
Naplánovali jsme si, že v sobotu jim to s Davidem vynahradíme a k lomu půjdeme prostě všichni. Jenže ve čtvrtek mi rodiče oznámili, že pojedeme na víkend na chatu, takže jsem to musela zrušit. Čekala jsem, že bude Sára fakt naštvaná, ale řekla jen, že je to škoda.

Na chatu se mi teď nechtělo.
Zkoušela jsem rodiče přemluvit, jestli bych třeba nemohla zůstat doma, ale oni jen: ,, Dlouho jsme tam nebyli. "

V sobotu dopoledne jsem to už nedávala a řekla rodičum, že se jdu trochu projít. Vzala jsem mobil, poodešla jsem trochu dál od chaty a začala hledat signál, jelikož naše chata je uprostřed lesa.
Když jsem došla ke svému starému bunkru, signál jsem už trochu měla.
Chtěla jsem zavolat Davidovi. Chtěla jsem zase slyšet ten jemný hlas.
A tak jsem vytočila jeho číslo.

Hovor:
D: Ahoj, jak je na chatě.
K: Celkem nuda. Neotravuju tě?
D: Ne, v pohodě. Zrovna dělám ten úkol do dějepisu. Ta knížka je celkem tlustá a já fakt nerad čtu, takže jsi mě vlastně zachránila.
K: Jo Aha! Já jsem na to úplně zapomněla.
D: Jestli chceš tak ti půjčím svoje zápisky, když jsem se s tím tak nadřel.
K: Fakt?! To bys byl hodnej. Až budeme psát další takovou esej, tak ti ji dám na oplátku přepsat zase já.
D: Platí! A co vlastně na chatě děláte.
K: Štípeme dříví. Prej na zimu. Nechápu proč sem vlastně v zimě vůbec jezdíme. Vždyť se vždycky akorát celý zabalení ve svetru klepeme zimou u krbu a v létě musíme hodiny štípat dříví.
D: Taky mi to jaksi nedává smysl. Hele já už musím asi jít. Ta knížka se nepřečte sama. Tak čau a užij si chatu.
K: Pochybuju. Ahoj.😊

Vrátila jsem se na chatu a modlila jsem se, ať už je neděle.