Léto s Davidem

Klavírní Koncert 🎹⛪

Je sobota a v 14:00 mám koncert v synagoze. Celé dopoledne jsem trénovala, přece jenom, Bachova čtyř-stránková skladba už není žádná sranda.

Po obědě jsem si oblékla svoje jemně narůžovělé letní šaty a nažehlila jsem si vlasy. Ještě jsem to doladila růžovým make-upem, aby mi to ladilo s šaty a byla jsem připravená k odchodu.
Moji rodiče a sestra jeli se mnou. Jezdí mě podpořit každý rok. Už jsem si na to celkem zvykla, ale ta představa, že by tam měl sedět i David je příšerná. Dostala bych takovou trému a...
Brrr! To je jedno! Stejně tam nebude, takže si s tím nemusím dělat hlavu.

Přijeli jsme tam a můj učitel mě přivítal. Všichni rodiče se usadili a žáci postupně chodili k velkému bílému křídlu.
Byla jsem celkem nervózní, ale těšila jsem se, protože takhle se nejlépe zbavím trémy.
Byla jsem na řadě.
Přišla jsem ke klavíru a zahrála to jak profík. Byla jsem šťastná, takže můj úsměv na tváři nebyl předstíraný.
Když jsem se uklonila a publikum tleskalo, zahlédla jsem vzadu u dveří Davida! Tleskal a usmíval se na mě. Vlastně, jsem ráda, že přišel. A tohle je od něho celkem chytrý: Přišel bez mého vědomí, takže jsem to nemohla pokazit, ale stejně ten koncert viděl!
Geniální!

,, Běžte napřed. Hned vás doženu, " řekla jsem rodičům. Oni kývli a odešli ze synagogy. Davida si naštěstí nevšimli.
Přišla jsem k němu se slzami v očích a obejmula ho.
,, Byla jsi úžasná, " pošeptal mi do ucha a pevněji mě sevřel v objetí.
,, Děkuju! "💖
Odtáhli jsme se od sebe a David se na mě usmál. Utřela jsem si slzy.
,, Jo a promiň, že jsem sem přišel i přes tvůj zákaz, ale... "
,, Bylo to to nejlepší, co jsi mohl udělat. Děkuju! " zase jsem ho krátce obejmula, ,, Ale dokážeš si představit, co by se stalo, kdybych tě viděla před mým vystoupením, že jo? "
,, Jo. Ale dával jsem si pozor, ať mě nevidíš. "
,, Dobře, " řekla jsem a po tváři mi přejela slza štěstí.
,,Tak aspoň budeme mít zítra důvod k oslavě, " řekl David.
Jen jsem se ironicky zasmála a rozloučila se s ním. Rodina na mě venku už čeká.

Přijeli jsme domů a já se převlékla a odlíčila. Lehla jsem si na postel. Byla jsem ráda, že jsem to zvládla na jedničku, koneckonců, vždy to tak dopadne, ale nechci to brát jako samozřejmost.
Za chvíli mi zavolal David a domluvil se se mnou, že se sejdeme zítra v 15:00 u sochy sv. Anny.

Po chvilce jsem vstala z postele a šla do kuchyně upéct kakaové muffiny s lentilkami, šlehačkou a modrým zdobením.🧁 Dala jsem je do různobarevných papírových košíčků a dala je do plastové krabičky, abych je už měla připravené na zítřejší piknik.
Ještě jsem se rozhodla, že udělám brownies.🍪 Sice jsme se na nich s Davidem nedomluvili, ale chci ho taky trochu překvapit.
Když byly taky hotové, dala jsem je do jiné krabičky a byla jsem na zítra připravená.

Skoro jsem ani nemohla usnout, jak moc jsem se na Davida těšila. Ale nakonec se zadařilo. 💤