Léto s Davidem

Nemoc 🤒😓

Za pár dní přestal David chodit do školy. Má chřipku. V červnu.
Já mu teď posílám veškeré učivo. A Patrikovi asi není divný, že nepožádal jeho, protože po Patrikovi to nemůže přečíst ani učitelka.

Každý večer mu volám. Zeptám se ho jak se se má, nebo jestli je to opravdu tak strašné. Je rád, že se o něj zajímám.😊 Vždycky mu to prý opravdu zvedne náladu. To jsem fakt ráda.

Ještě jsem si nezvykla, na to, že nechodí do školy.
Každé ráno, když vycházím z domu, čekám, že na mě na konci ulice bude čekat David. Ale nečeká.
Když se Sára furt otáčí dozadu na Patrika, otočím se na kluky taky, ale až pak si uvědomím, že tam David vlastně není.
A co je to za studování, když se se mnou v knihovně neučí David.
Těším se, až ho zase uvidím.

. . .

David byl doma týden.
Od čtvrtka do středy. Takže tenhle čtvrtek už do školy zase půjde. To je zítra! Nemůžu se dočkat, až ho zase uvidím!

. . .

Když jsem ráno vyšla z domu, uviděla jsem Davida, jak mi na konci ulice mává. Rozeběhla jsem se k němu a skočila mu do náruče. Musela jsem ho obejmout. 🤗🥰
,, Wow! Brzdi trochu. Ještě jsem trochu nachlazenej, tak bacha, ať to taky nechytneš! To by jsme se zase týden neviděli. "
,, Jo, promiň. Jen tě hrozně ráda vidím, " řekla jsem s úsměvem.
,, Já tebe taky! " řekl a pohladil mě po tváři.

Šli jsme do školy a povídali si.
,, Hele nechceš dneska po škole zajít ke mně. Vysvětlila bych ti, co jsme dělali a doučila bych tě to, " navrhla jsem.
,, Tak jo. "
,, Hned po škole mám klavír, takže v 17:00 u mě? "
,, Tak jo a není to trochu pozdě, " řekl rozpačitě.
,, Né, určitě ne. Vždyť je červen, " řekla jsem radostně.
,, Tak fajn. U tebe v 5," řekl když jsme přišli do školy.
Když vešel do třídy, všichni kluci začali jásat, že je zpátky. Já jsem to neřešila a šla se učit na hodinu.

V 5 večer přišel David.
Zavedla jsem ho k sobě do pokoje, abychom měli na to učení klid.
,,Běž se koukat na televizi. Potřebujeme se tady soustředit, " vyhnala jsem Báru z pokoje.

Hodinu jsem Davidovi vysvětlovala všechno učivo a pak jsem si jen sedla na svou postel a povídali jsme si:
,, Fakt děkuji, že jsi mi s tím pomohla. Co jen bych já dělal, kdybych tě neměl," řekl David.
,, Já jsem to udělala ráda, navíc jsem ti to dlužila. "
,, Tak ještě jednou: Děkuji moc a určitě ti to zase někdy oplatim, " řekl.
,,Jasně, " usmála jsem se.
,,A co máš na následující dny v plánu?" zeptal se.
,, Už tuhle sobotu mám klavírní koncert v synagoze." odpověděla jsem.
David přikývl.
,,Jsem celkem nervózní. Už to není lehká písnička jak v 3. třídě. Proto jsem tam dneska zůstala radši déle než normálně, chci být připravená. "
,, Jé, to zní skvěle. Můžu si tě taky přijít poslechnout? " zeptal se zasněně David.
,, Blázníš?! To bych nedala! Kdybych věděla, že tam jsi celé bych to z toho stresu pokazila. Promiň. "
,, To je škoda. Rád bych tě slyšel hrát, " řekl zklamaně.
,, Určitě uslyšíš. Jednou. Slibuju."😊
,, A nechceš v neděli někam zajít? " změnil téma David, ,, Třeba k rybníku nebo jen tak do lesa na piknik. "
,, Počkej, podívám se kolik bude venku stupňů, " řekla jsem a vytáhla z kapsy mobil, ,, Mělo by být kolem 25° a v lese je vždy chladněji, takže ten piknik zní skvěle. "
,, Tak fajn, alespoň oslavíme ten tvůj povedený koncert."😁
,, Hele, nechval dne před večerem! " řekla jsem.
David se jen zasmál.

Domluvili jsme se kdo co vezme na ten piknik a David už šel domů. Při odchodu jsem ho obejmula a zavřela za ním dveře.