Léto s Davidem

Tak jsme na tom oba stejně 😍

Když jsem přišla domů, nachystala jsem si věci do školy a vybalila jsem si tašku z chaty.
Pak jsem si lehla na postel a přemýšlela o tom, co se stalo u Davida.
"Miluje mě taky? Asi jo, proč by to jinak dělal. Každopádně to bylo úžasné. "
Usínala jsem s úsměvem na tváři.

. . .

Další den jsem se probudila jako Šípková Růženka ze spánku. S úsměvem od ucha k uchu jsem vyskočila z postele a šla si udělat snídani. Dnes jsem si dala rohlík s nutellou, to u mě normálně není zvykem.
,,Crrrr! " zazvonil najednou zvonek a
Bára vesele běžela otevřít dveře.
,,Kláááro!" zakřičela. Vyskočila jsem od stolu a utíkala ke dveřím.
Bára se mezitím vrátila ke své nedojezené snídani.
Přišla jsem ke dveřím a za nimi stál David!!!
Měl na sobě oblečení, co normálně nosí do školy a v ruce měl krásnou kytici.
,,Ta je pro tebe, " řekl něžně a podal mi ji. Já ji vzala do ruky, ale nic jsem na to neřekla. Jen jsem se na něj překvapeně dívala s otevřenou pusou.
Přistoupil ke mně blíž, usmál se a řekl: ,, Miluju tě! " Skoro jsem i přestala dýchat.
Pak se ke mně nahnul a začal mě líbat.
" To je snad sen!" 💖✨💐 řekla jsem si.
Najednou na mě začala křičet Bára. Přestali jsme se líbat a oba jsme se na ni podívali. Jenže na tom místě nebyla! Podívala jsem se zpátky na Davida, ale na jeho místě stála Bára! A v celé místnosti byla tma! David zmizel i s mou kyticí v ruce!

. . .

,, Notak, Kláro, vzbuď se! Přijdeme pozdě! " křičela Bára a třásla se mnou.
,, Co je?! "
,, Zaspaly jsme do školy! Už je 7:25! "
,, Cože?! " vykřikla jsem a vyskočila jsem z postele. Neměla jsem nejmenší tušení, co se děje (a taky co se dělo), ale poslechla jsem sestru a začala se oblíkat.
Rychle jsem si udělala ranní hygienu a vyrazila do školy.
Cestou jsem si uvědomila, že to byl pravděpodobně bohužel jen sen. Ale ten polibek na tvář u Davida doma se mi zdál trochu reálný, takže je tu možnost, že se to opravdu stalo. Ale teď si aktuálně nejsem jistá vůbec ničím. Rozhodla jsem se, že to nechám být a nechám se vést osudem.

Předpokládám, že se přeci jen něco stalo, protože se dnes ve škole chová David trochu zvláštně. S nikým se moc nebaví a neustále se kouká do své lavice. Asi mě nechce vidět. Nevím přesně co se stalo, mám to trochu jako v mlze, ale asi se mu moc nedivím. Jestli mi dal pusu na tvář a já ztuhla a utekla, nedivím se, že je z toho nesvůj.

Když konečně skončilo vyučování, šla jsem domů. Ale David mě doběhl.
,, Hele Klári, jsi v pohodě? Jestli jsem tě tou pusou nějak vystrašil, tak se moc omlouvám. Já jen... Hrozně se mi líbíš a vím, že je možná trochu divný, že ti to říká zrovna tvůj nejlepší kamarád, ale je to tak a já už jsem ti to prostě nedokázal dál tajit."
Byla jsem si naprosto jistá, že tohle není sen. Je to naprosto šílený, ale sen to není.
Usmála jsem se na něj. Nebyl to falešný úsměv. Tyhle emoce jsem právě teď cítila. Sebrala jsem všechnu odvahu (že jí teď bylo hodně) a dala jsem mu pusu. Myslím, že to nečekal, ale určitě nebyl proti. ❤😘💋