Léto s Davidem

Polibek na tvář😘

Konečně už byla neděle.
Opustili jsme chatu a jeli jsme domů.
V autě mi zazvonil mobil. Volal mi David.

Hovor:
K: Ahoj.
D: Čau, už jsi doma?
K: Ještě ne, doma budu asi za 20min.
D: Dobře, tak až přijedete domů a trochu si oddechneš, vem si sešit na dějepis a stav se ke mně. Opíšeš si to a já se ti to pokusím alespoň trochu vysvětlit.
K: Jo, jasně.

Jen co jsme přijeli domů, popadla jsem sešit a utíkala k Davidovi.
Otevřel mi jeho starší bratr.
,, Ahoj, jdu za Davidem. "
,, Jasně, je v pokoji," řekl a zamknul za mnou dveře.
Šla jsem k Davidovi do pokoje.
,, Ahoj, tak jsem tady. "
,, Super, kdy jste přijeli? " zeptal se David.
,,Asi před 10-ti minutami, ještě si večer musím vybalit všechny věci. "
,, Jo, tak jdem na ten Dějepis? "
,, Ano, " řekla jsem a sedla jsem si ke stolu.

. . .

,, Tak doufám, že už to chápu, " řekla jsem a zavřela sešit.
,, To já taky, " dodal s úsměvem David.
,, Tak se uvidíme zítra ve škole? " vstala jsem z židle.
,, Určitě! " řekl klidně a přišel ke mně.
Chvilku jsme se na sebe jen tak vzájemně dívali a já si užívala vůni jeho parfému. Voní po ostružinách!
Pak mi dal lehký polibek na tvář a já cítila jak rudnu.
David se na mě pousmál.
Byla jsem hrozně šťastná, ale můj obličej si to nemyslel. Tvářila jsem se jako by mi dal do ruky odjištěnej granát.
,,Jsi... Jsi v pohodě? " zeptal se znepokojeně.
,, Jo... Jo, jasně. Tak zítra ve škole. Ahoj! " vyletěla jsem z Davidova pokoje a zavřela za sebou dveře.
Vydala jsem se domů, ale na chodbě jsem potkala Davidovu maminku.
,, Ahoj Klári, už... Pane bože! Co se ti stalo?! Jsi úplně bledá! " řekla zděšeně a dala mi ruku na čelo.
,, Jen se mi trochu zamotala hlava. Už jsem na cestě domů, " řekla jsem s úsměvem a zavřela za sebou hlavní dveře.