Spojila nás tma, Teen Wolf FF

9. Leporelo

Scott zastrčil do kapsy mobil, když dočetl zprávu, kterou mu poslal Stiles.

Dobře, přijď, sejdeme se u mě.

Bylo poměrně brzo a v domě stále panovalo ticho. Skylar patrně dospávala svoje noční výlety a jeho matka zase sobotně-nedělní noční směnu. Opatrně sešel schody, prošel chodbou kolem Skylarina pokoje, nasoukal se do bot, odemkl si vchodové dveře a s tichounkým zaklapnutím je za sebou zavřel. Popadl kolo opřené o zeď a za poklusu na něj naskočil. S nabírající rychlostí míjel zástupy stromoví po pravici a zástavbu na opačné straně. Samozřejmost a lehkost, s jakou šlapal do pedálů a vítr hučící kolem jeho uší se stále větší intenzitou, mu připomněl šílenost, se kterou nabral obrátky jeho život během uplynulých několika dní. V mysli se mu samovolně začaly promítat vzpomínky odhalující jeden po druhém střípky událostí a odkrývající postupně celý jejich obraz, jako rozložené leporelo.

Projel jím pozůstatek strachu, který pocítil úplně na začátku, když pohlédl do prázdných očí mrtvého děvčete, a který se proměnil v bezradnost okamžiku, kdy se tiskl k zemi, nad sebou v trysku pádící stádo divé zvěře, následovanou panikou prožitou při útěku před tím, kdo to všechno zapříčinil. Pak to začalo. Brnění v uších. Odposlech rozhovoru Skylar s Allison postávajících před školou. Přirozená hbitost a síla, a náhlá absence marné snahy chytit lakrosový míček.

~•~

Už ani necítil potřebu lapat po dechu, když zaregistroval přítomnost Allison a Skylar, blížících se k němu podél hřiště.

„Vřelé blahopřání, bratránku, od posledně se tvůj výkon dost rapidně zlepšil." usmála se na něj Skylar a poplácala ho po rameni, jakmile byla v dosahu. „Řekni, jaké tajemství jsi vyfouknul Jacksonovi, aniž by o tom věděl, co?" dobírala si ho.

Na okamžik jím probleskl iracionální pocit křivdy vyvolaný odvěkou záští k pradávnému sokovi.

„Hele, to jako nemůžu být lepší než on vlastním přičiněním? Nech si toho..."

„Vážně, Skylar, vždyť hrál skvěle!" vložila se do hovoru Allison a věnovala mu povzbudivý úsměv, který z něho jako kouzlem sňal veškerou zášť hlodající jeho vnitřnosti. Skylar se zatvářila smířlivě.

„Nemyslela jsem to tak. I když nechápu, proč Jacksona tak nesnášíš. Je to hodnej kluk, věř mi..."

~•~

„A teď mi řekni, McCalle! Kde-sakra-bereš-ty-bobule?" procedil skrze zuby s neúprosným výrazem Jackson, jakmile ho železným stiskem přišpendlil k jedné ze skříněk na chodbě, kde si ho po zápase odchytil.

„Co-že?" vypadlo z něj trhaně, když ho přimáčkl ještě silněji. „Ale u nás nakupuje máma."

„Tak podívej, McCalle! Já nejsem hloupej." upozornil ho Jackson a zúžil oči, zatímco se k němu výhružně přiblížil. „Něco tady nehraje a věř mi, že já zjistím, co!"

~•~

„Jsi vlkodlak, Scotte."

„Cože jsem?" podíval se na Stilese a na okamžik zauvažoval nad tím, jestli to jeho nejlepší kamarád nepřehnal s energy-drinky.

„No tak se podívej ještě jednou!" vyzval ho a začal se horečně přehrabovat horou materiálů povalujících se po zemi. „Hele. Rychlost. Síla. Zostřené smysly. Všechno sedí! Je mi to líto brácho, ale ty nemůžeš jít s Allison na tu párty..."

~•~

„Které bych si podle tebe měla vzít? Tyhle červené s kytičkama anebo ty modré?" zajímalo Skylar, když se před ním zničehonic objevila v koupelně. Zpanikařil, když si uvědomil, že je nahý do půl těla, a ránu, která se mu už po kousnutí zahojila, nemá zakrytou. Jestli měl Stiles vážně pravdu s teorií o vlkodlacích, něco v něm křičelo, že to Skylar nesmí říct. Bál se, že by to prozradila Allison, a on nechtěl, aby to Allison věděla.