Spojila nás tma, Teen Wolf FF

10. Bez mrknutí oka

Skylar do nedělního rána procitla nevyspalá a s nervy na padrť. Ani si nevzpomínala, kdy a jak se jí nakonec podařilo usnout, ale po tom emočním šoku, který prožila, to muselo být patrně vyčerpáním. Absolvovala bezesnou noc, neustále se budila, a proto byla v podstatě ráda, že už je čas vstávat. Nebyla hloupá. Věděla, že její rodiče nemohli zázračně obživnout, přestože by si to celou svou existencí přála. Netušila, kdo si s ní tak krutě zahrává a komu náleží ty sloty, které v sobě zničehonic objevila, ale rozhodla se, že to zjistí později, až se trochu vzpamatuje. Za předpokladu, že spojení bude fungovat na stejném principu, jako v případě jejích rodičů, měla by být schopná se na dotyčné napojit. Až se jí to podaří a uvidí budoucnost z jejich pohledu, s trochou štěstí to přispěje k identifikaci.

~•~

„Dobré ráno." zahuhlala Skylar s plnou pusou ovsa, který ujídala z misky, když se v jídelně objevila Melissa.

„Dobré, zlato." pozdravila i ona a v rychlosti jí věnovala letmý polibek do vlasů. „Dáš si kávu? Nebo čaj?" nabízela jí, zatímco plnila rychlovarnou konvici vodou.

„Ne, díky. Už jsem měla." odvětila Skylar a vděčně se na ni usmála. Mít tetu jako Melissa, byla výhra. I když si stále nebyla schopná zapamatovat, že svůj obvyklý ranní čaj pije pokaždé ještě před jídlem. Usadila se naproti ní, nabrala si do talíře z krabice na sušenky hustě ovsa a zalila ho vroucím mlékem. Mezitím si Skylar po očku prohlížela.

„Vypadáš unaveně." poznamenala a vložila si do úst první sousto. „Ale přesto se mi zdáš šťastná." Skylar téměř zaskočilo zrnko ovsa a trochu se na židli přikrčila v obavách z toho, kam tenhle rozhovor bude směřovat.

„Mám radost." řekla Melissa s úsměvem prostě, načež si vysloužila její rozpačitý a stále trochu podezíravý pohled.

„Mám radost, že máš radost." odpověděla po chvíli přihlouple, když usoudila, že nejspíš doopravdy nehodlá vyzvídat, a úsměv jí nejistě oplatila.

„Poslyš, jen tak mimochodem," začala z jiného soudku Melissa po chvíli svorného ticha. „Už jsi zjistila, na co ses to koukala tu noc v televizi? Vážně by mě to zajímalo."

„Nezjistila." ozřejmila jí Skylar, jakmile rozkousala sousto. „Nějak nebyl čas. Ale podívám se a řeknu ti." přislíbila a věnovala jí rozverný pohled. „Proč tě to zajímá? Dala ses snad na psychologii? Chceš napsat odbornou práci na základě rekonstrukce?"

„Tak to vážně ne." zasmála se Melissa. „Jen mě tak napadlo, že by ti to mohlo pomoct porozumět snu, jestli jsi to ještě nezkoušela. Pokud vím, ta dětská televize chytá jenom dva kanály, víc ne." Skylar nabrala na lžičku další hromádku ovsa a pokývala hlavou. V tom měla Melissa pravdu. A vlastně, proč ne. Proč nezjistit víc o tom, co se tu noc doopravdy stalo. Všechny stopy vedoucí k ‚Derekovi' se zdály být zaváté a jeho nalezení v nedohlednu. Stejně tak by mohla konečně vypátrat, co se skutečně stalo tu noc, kdy ji našel Chris Argent a ona se vzbudila přikurtovaná k lůžku. V duchu si poznačila oba dva úkoly jako věc, kterou se bude zabývat hned, jakmile to bude možné, dojedla posledních pár lžic, vyškrábala misku a rozloučila se s Melissou. Teď musela hlavně zjistit, kdo byl tak troufalý, a provrtal otvory do její duše.

~•~

Skylar za sebou pečlivě zabouchla dveře od pokoje. Chvíli se rozmýšlela, jestli má i zamknout, ale pak se rozhodla, že nechá odemčeno. Požádala Melissu, aby ji nerušila a věděla, že to dodrží. Scott byl zrovna někde venku, patrně zase něco kul se Stilesem, a ona tak měla klid. Přešla k oknu a zatáhla závěsy. Nepotřebovala absolutní tmu. Jen nechtěla, aby ji na víčkách lechtaly sluneční paprsky, až bude mít zavřené oči.