Spojila nás tma, Teen Wolf FF

11. Hra na kočku a na myš

Bylo teprve půl šesté, a těsně před začátkem školního týdne, ale Skylar věděla, že Allison jí návštěvu neodmítne. Byla pro ni důvěrnicí, skoro sestrou. A určitě ji vyslechne tím raději, až zjistí, co bude tématem rozhovoru.

Popadla telefon a vyťukala zprávu. Chvíli nervózně podupávala chodidly do podlahy, a škubla sebou, když se displej posléze rozsvítil a rukou jí projely vibrace. Přečetla přijatou odpověď a po tváři se jí rozlil úsměv. „Věděla jsem to." zamumlala si pro sebe a s potěšeným výrazem se běžela v rychlosti nachystat.

~•~

„Tak pojď, půjdeme ke mně." vyzvala ji Allison poté, co ji vpustila vchodovými dveřmi. Skylar se rozhlédla kolem sebe. V novém domě Argentových ještě nebyla, viděla ho jen zvenku, když přijeli se Scottem vyzvednout Allison v ten večer, kdy se konala Lydiina párty.

„Tví rodiče ještě spí?" podivila se, protože spodní prostor jídelny i kuchyně se zdál netknutý.

„Jo, buď potichu." požádala ji Allison a gestem ji vyzvala, aby se vydala za ní po schodech nahoru. Pak Skylar usadila na pohodlný taburet, přitáhla si židli od stolu, a posadila se naproti ní.

„Tak povídej." vybídla ji dychtivě. „Týká se to toho tvýho, že jo?" Skylar se nadechla.

„Není můj!" zaprotestovala, a její pohled, kterým se zraněně zadívala na Allison, prosákl vztekem a bezmocí. Svým způsobem byl její. Byl její součástí, i když to nechtěla. A nemohla s tím nic udělat. Allison si ji zmateně prohlédla.

„Co se stalo?" pronesla potichu. Skylar chvíli mlčela a urputně bojovala s tlakem v hlavě způsobeným potlačovanou potřebou vybrečet se.

„Víš, jak jsem ti kdysi vyprávěla o spojení, které jsem měla s rodiči, když byli ještě naživu?" zeptala se jí.

„No, jasně." přikývla Allison. „Spojení, díky kterému ses na ně mohla kdykoli navázat... Používala jsi k tomu nějaké metody pokud vím... imaginace nebo co. Ale co to má co dělat s tím tvým..." odkašlala si. „- totiž... s ‚Derekem'?"

„Předevčírem jsem nemohla spát, pořád se mi v hlavě honila spousta myšlenek, a tak jsem chtěla vypnout." spustila pomalu Skylar. „Používám k tomu takovou... dejme tomu meditaci. A při té meditaci jsem najednou ve svém nitru ucítila potenciál dvou spojení. Dovedeš si představit, jak mi bylo? Vzpomněla jsem si na to, jaké to bylo, když obě patřily jim..." Odmlčela se a zamrkala, aby potlačila slzy deroucí se jí do očí. „No... Chtěla jsem zjistit, ke komu mě ta spojení zavedou, a tak jsem se o to včera pokusila. A zkus hádat, kdo je jedním z nich... "

„Nekecej, že je to on." vydechla Allison, a když Skylar jenom mlčky přikývla, tak hvízdla. „Páni. A kdo je ten druhý?"

„To nevím." odpověděla. „Nestihla jsem se podívat, byla jsem z toho celý zbytek neděle úplně mimo. Víš, pořád si říkám, jak to, že se tam zničehonic ty kontakty objevily. Možná nevím, kdo je ten druhý, ale už jen, když vezmu v úvahu jeho... Jak je to možné? Kudy se tam dostal, vždyť my dva nemáme nic společného..."

„Jak to myslíš?" nechápala Allison.

„S rodiči jsem měla společný základ. Moje existence vyplynula z nich... - Chápej to tak, že jsme měli společnou krev." zasmála se Skylar, když viděla Allisonin výraz. Ta nakonec přikývla. „Víš, když jsme se milovali v tom domě... cítila jsem, jakoby se na konci naše duše spojily, jen nevím, jak k tomu mohlo dojít."

„Co chceš dělat?" zeptala se jí po chvíli ticha, a Skylar na ni upřela svůj oříškový pohled.

„Chci ho najít. A ty mi s tím pomůžeš." Allison na ni chvíli zírala s otevřenou pusou.