Dark Blue | h.s. (CZECH TRANSLATION)

2 - „uvěznění uvnitř."

chloecorrie

HARRY

Harry stojí na břehu oceánu. Venku je už opravdu pozdě a on kráčel celé hodiny bez konce, než se zastavil na břehu a jen zíral na vodu.

Vypadá to nebezpečně. Naprostá pokrývka tenkého ledu pokrývající vlny a díky nim se zdály být vzdálené. Nelíbí se mu, že to vypadá jako statický obrázek. Také se mu nelíbí, že na lavici obžalovaných stojí dívka se sklopenou hlavou a třesoucími se rameny.

Dosáhne k ní rychleji, než by mělo být možné, takže mu to trvá jen několik sekund, než se k ní dostane. Trvá to jen pár vteřin, než se na ni podívá a zjistí, že něco není v pořádku.

Má opravdu dlouhé vlasy, které vypadají jako umyté hnědé, a tyhle třesoucí se páry rukou, které skrývá tím, že si sevře paže kolem hrudi, a její oči – chvíli mu trvá, než ocení šeď jejích očí. Jsou šedé, ale duhovky mají jemnou modř.

Její oči ho nutí myslet na Atlantidu. Nutí ho myslet na studenou, modrou vodu a lidi, kteří pod ní žijí. Nutí ho myslet na bájné mořské panny a na to, jak jsou majestátní. Myslí si, že by v jiném životě byla mořskou pannou.

Ona se na něj ale dívá a vypadá dost otupěle a chladně, i když má na sobě mikinu. Harry to pořádně nepoznává, ale vypadá to jako něco, co by vlastnil.

Udělá jeden malý krok vpřed a on cítí, jak ho pálí kůže. Jeho kůže hoří pocitem, který máte, když se vám vaše mysl snaží pomoci.

Protože její jméno mu v hlavě nezní. Ne, vytváří celý orchestr bicích a klavírů a dokonce i tu jednu trianglovou melodii, o které nikdy nepovažoval za důležitou. Slyší její jméno v hlavě, jako by ho znal odjakživa, i když ví, že ji nikdy předtím neviděl. Cecily, volá to na něj v nejtemnějších koutech jeho mysli a na nejviditelnějších místech. Jeho tělo se otřese vzpomínkou, kterou nemůže najít, a pak se její oči upřely na jeho a on nechce uhnout pohledem. Alespoň zatím ne.

Otočí se k němu a rozhlédne se, než na něj její pohled konečně spočine, hlavu zakloněnou, než se pomalu postaví na nohy a jemně k němu přejde. Všiml si, že se snaží nedívat dolů na vodu a myslí si, že se jí musí bát. Musí se bát ledu a tmavě modré, které pokrývá.

„Bojíš se toho." Je první věc, kterou jí řekne.

Dívka se dívá jinam a pohled nyní padá k vodě. Myslí si, že když ho nevidí, cítí se tepleji. Jako by všechen ten chlad mezi ním a vesmírem nějak pramenil z ní. „Myslím, že mám noční můry."

Chce se ji pokusit zahřát, protože se zdá, že vítr odvádí docela dobrou práci, když drží její prsty modré. „Jo?"

„Noční můry o pádu dovnitř a uvěznění uvnitř ledem. Někdy mám pocit, že se probouzím s vodou v uších."

„Lidé sem vždycky chodí," říká tiše, „pokud někdy propadneš, někdo tě dostane ven. Proraz led."

Podívá se zpět na oceán a zavrtí hlavou. Podívá se na oblohu, svraští obočí a zírá na hvězdy, které se jakoby pohybují. Vypadá to, že nacházejí svá místa na obloze, jejich světlo na chvíli zhasne, než se vrátí. Jako světlušky. „To bude trvat příliš dlouho."

Hvězdy tančí, myslí si. Tančí, plavou a skáčou. Ale může vidět jednu další hvězdu v moři všech ostatních, které jsou přilepeny k nebi. Vypadá to zamrzle. Vypadá to jako ta dívka před ním. „Přišla jsi se vyděsit?"

„Nevím, proč jsem tady."

Natahuje se pro její třesoucí se ruce a drží je ve svých dlaních. „Možná bys měla jít někam do tepla."

Něco praskne daleko za temnotou, kde stromy našly domov. Oba otočili hlavu a Harry ví, že tam venku je někdo, pravděpodobně se skrývá.

Jeho stisk na jejích studených prstech se zesílí a jeho oči musí namáhat, aby viděl, že někdo zapálil oheň.

„Moc často se nezahřívám." Její hlas se dostává k jeho uším.

Pomalu se otočí, aby se na ni podíval, ale už tam není a jeho ruce se zastavily v zatuchlém vzduchu kolem něj.

Dívá se na oblohu na všechny hvězdy. Zamrzlé. Každá z nich je zamrzlá. Kromě jedné. Jedna z nich tančí, plavá a skáká.

Pak se Harry podívá dolů na ledový oceán a předstírá, že tam nemohla spadnout.

Jméno Cecily si znovu najde cestu v jeho hlavě a on se snaží udržet své myšlenky, aby ho z toho nebolela více hlava.