Dark Blue | h.s. (CZECH TRANSLATION)

8 - „O půlnoci zhasly"

chloecorrie

CECILY

Má štěstí. To je to, co jí všichni pořád říkají.

Stojí nad Harryho postelí a proč by i on nemohl mít štěstí? Nikomu neřekla o tom, co ví. Ani neví, jestli tomu sama věří.

Stojí nad ním, zatímco on spí. V krku má hadičku a vedle sebe infuzi. Nad jeho postelí je zrcadlo a ona se do něj chvíli dívá. Ve svých očích vidí šedý lesk, který vypadá jako maska.

Cecily si myslí, že je to šedý záblesk. Zvedne zrcadlo a pak ji to dojde. Protože oči osoby uvězněné ve skle mají barevné duhovky, které nejsou vůbec modré. Oči dívky jsou šedé a stříbrné a vůbec ne tmavě modré jako její. A dívčiny vlasy jsou vybledlé hnědé, jako by z nich byla vysáta všechna barva. Cecilyiny vlasy jsou jistě stále tmavé. Tmavě hnědé.

A její oči se určitě neposouvají z tmavě modré do šedé. Vystrčí jazyk a sleduje, jak osoba na druhé straně zrcadla dělá totéž.

„Jsi v pořádku?"

Cecily se otočí za zvukem, oči se jí vytřeští, když se podívá na Nialla, který stojí ve dveřích. Pod očima má velké pytle, jako by toho moc nenaspal.

Její první reakcí je, že zapomene na zrcadlo a přejde k němu, ignoruje předmět, takže narazí na podlahu a rozbije se.

Když je dostatečně blízko, její náruč se rozevře a on si ji přitáhne k tolik potřebnému objetí.
„Všichni jsou na tom stejně, že?"

„Říkají, že se Harry blíží k probuzení."

„A všichni ostatní? Co Liam?"

„Je v místnosti nahoře. V nejbližší době se neprobudí."

Připraví se otevřít ústa, ale vidí, jak se Niallovy oči rozšířily, když ji trochu zatlačil dozadu.

Pak otočí hlavu k Harrymu.

Tělo na lůžku začne třást. Jeho hruď ztuhla a uvolnila, ústa mírně pootevřená, jak se dál třese.

Cecily ho drží za paži, když se to děje. Drží se ho a nechává oči na jeho zavřených. Vidí, jak se jeho oči pohybují za tenkou kůží očních víček.

Doktor vejde dovnitř a snaží se ji odstrčit stranou, ale když se Harry přestane hýbat, chvíli jí trvá, než si uvědomí, že jeho oči jsou široce otevřené a pohled mu spočívá přilepený ke stropu.

„Harry?"

Je vystrčena ze dveří spolu s Niallem. Jen Niall to ustál a ona spadla na podlahu s nárazem, při kterém ztratila dech. 

„Měl otevřené oči." Promluví namáhavým hlasem proti tichu na chodbě. Světla jsou matná a chodby jsou prázdné. „Je vzhůru? To to znamená? Probouzí se?" Vrátí se ke klice dveří a snaží se, aby se klika pohla.

„Nevím. Počkejme, až ho stabilizují. Nemůžeme dovnitř." Jeho ruce odstrčí její ode dveří.

Přikývne a pak se na něj podívá. „Dobře. Dobře, počkáme."

A s tím se posadí na podlahu zády proti zdi.

—

Pravě teď Cecily sedí na židli vedle něho. Jeden z lékařů zvedl střepy ze sklenice, kterou před několika hodinami upustila na podlahu.

Cecily se mu už nějakou dobu dívá do očí, i když ještě neřekl jediné slovo. Myslí si, že se něco pokazilo. Myslí si, že možná ani nežije.

Ale pak její myšlenky naruší zvuk hlasu. Hlas, který je tak vzdáleně povědomý, že ví, odkud přichází.

„Byl Silvestr a ty jsi vedle mě na vozíku kašlala vodu. Hasiči se z tebe snažili dostat vodu a měla jsi na krku takové mateřské znaménko, které vypadalo jako písmena oh."

Cecily sklopí oči na Harryho. Jeho ruce jsou omotané kolem mříží kolem postele, jako by chtěl vstát. Sundá mu je, protože je příliš slabý na to, aby se posadil, a ona si myslí, že vleže vypadá zdravěji.

Když její oči klesnou na podlahu, začne si vzpomínat, o čem mluví. To vše k ní přichází ve vlnách červeno-bílé a modré. Všechno k ní přichází v podobě vlnitých vlnek, když jí v mysli prochází vzpomínka.

Vidí zakrváceného Harryho připoutaného k nosítku. Všímá si skvrny zeleného skla usazené v jeho kůži. Zima jí proudí po celém těle.

A pak ho slyší.

„Na něco jsi spadla, že? Hodně jsi krvácela. Myslím, že ti krvácela i hlava."

„Na večírku jsem uklouzl na ledu. Myslím, že mi praskla láhev."

„Spadla jsem do jezera, když jsem byla se svým přítelem. Myslím, že se mě snažil dostat ven."

Jeho oči se setkají s jejími. „O půlnoci mi zhasly hodinky."

Usmívá se. „A popřál jsi mi šťastný nový rok."