Dark Blue | h.s. (CZECH TRANSLATION)

5 - „při pohledu na krev."

chloecorrie

CECILY

Sleduje, jak se Harry pohybuje pod přikrývkami Liamovi postele. Obličej je zkroucený do zamračeného výrazu, a jeho dech je opravdu mělký. Před minutou mu sundala košili s dlouhým rukávem a stáhla mu pokrývku z těla, když viděla, jak se ji snaží odstrčit. Potí se už hodně dlouho.

Nakloní se přes noční stolek a vezme žínku, kterou jí dal Liam, nakloní se k Harrymu, přitiskne mu ji na čelo a snaží se ho moc nedotýkat.

Když se odtáhla a položila hadřík ke sklenici s vodou, překvapilo ji, že vidí jeho oči široce otevřené. Ruka jí cukne, čímž omylem odtlačí skleničku ze dřeva, která ihned míří dolů na dřevěnou podlahu v ložnici. „Sakra." Zasyčí si pod vousy, postaví se rovně a odkopne židli, na které doteď seděla. „Kriste, omlouvám se."

„Je Niall v pořádku?"

„Niall?" Odhrne si vlasy dozadu, zrovna když se Harry posadí, aniž by sebou cukl. Zayn mu obvázal krk, i když tam byl jen jeden malý řez. Jeho hlava je také zabalena. Musela to přehánět, když předtím ucítila ránu na jeho hlavě, protože podle Zayna má Harry řez jen jako nehet, tenký a čistý a vůbec není hoden krve, která potřísnila trávu, na které se svíjel, když začal krvácet.

„Nevypadal moc dobře, než jsem omdlel. Je tady? A co ty? Jsi v pořádku?"

„Niall šel domů, než tě sem všichni přivedli, řekl, že se mu dělá nevolno při pohledu na krev. A jo, mám se skvěle, co ty?"

Trochu bzučí, ale nezní to, jako by si byl jistý. Zní to napjatě. Harry vypadá napjatě. Spustí ruku k pomalému pulzu na jeho krku, ale ucítí to jen na vteřinu, než se mu ruka zvedne a jemně uchopí její.

Předstírá, že bodance na jejím zápěstí nejsou skutečné. Harry nepředstírá, že ty značky nevidí, a jeho prsty nad nimi krouží. Pak se natáhne pro její druhou ruku.

Oči se jí rozšířily.

Prsty jí hladí ruce a vytahuje jí rukávy košile. Sleduje ho, jak bedlivě poslouchá její dech, který je stále hlasitější a chraplavější. Rychle se odtáhne a přimhouří své světle zbarvené šedé oči na jeho zelené. Rty jsou pevně stažený a její postoj je napjatý, než konečně promluví. „Nedělej to."

„Promiň, jen jsem myslel-"

„Vím, co sis myslel, a nemáš takovou zodpovědnost." Otočí se a vyjde ze dveří příliš rychle, než Harry stihne cokoliv dalšího říct. Musí slyšet její hlas, i když zvětšuje vzdálenost. „Liam spí na gauči. Vzbuď ho, kdybys něco potřeboval." A pak je pryč.

Cecily nepotřebuje, aby se o ni někdo staral. To je její práce. Nepotřebuje ochranu, nepotřebuje, aby ji chránil cizí člověk. Nepotřebuje výměnu, pomohla mu, protože viděla, že Liam a Zayn jsou vyčerpaní, ne proto, že by chtěla něco na oplátku.

Projde kolem Liama ​​a otevře hlavní dveře, aby odešla, i když vlastně neví, kudy odtud, a tak se prochází po neznámém prostoru prázdné čtvrti od Liamovýho domu a jeho zraněným hostem.

Chodí a má myšlenky na krvácejícího Harryho s třpytivými kousky ostrých hran uvízlých v jeho krku. Má myšlenky na Harryho, který neexistuje, protože v její mysli má Harry, kterého vidí, něco, co vypadá jako zelené sklo, které ho bodá do tváře a krku. Má myšlenky na zkrvaveného Harryho osvětleného červenými, bílými a modrými světly. Jako světla policejního auta nebo siréna sanitky a ona má myšlenky na opravdu zkrvaveného, ​​opravdu krásného a opravdu jasně osvětleného Harryho, který se trochu usmívá, a pak to všechno zmizí.

Odchází v okamžiku, když vidí velmi temnou budovu. Její plíce nedokážou zachytit dostatek kyslíku, když vidí muže stát u balkónového okna a obrys jeho těla se třese. Udělá krok vpřed od světla lampy, než se konečně objeví její poznání a vydechne: „Nialle?" Právě když pustí madlo zábradlí od okna.

Příliš se jí rozšířily oči, nohy přilepené k zemi. Křoví před budovou jí brání vidět následky muže, který skočil z tak vysoké budovy, a tak Cecily začne sprintovat vpřed.

„Nialle!" Volá Cecily. Ach bože, je Niall v pořádku? Nevypadal tak dobře. „Nialle, Nialle jsi v pořádku? Bože-" Odstrkuje tuhé větve z cesty, bylo jí jedno, jak moc se zarývají do odhalené kůže jejích ramen, protože má na mysli jednu věc. Chce se k němu jen dostat.

Není žádným tajemstvím, že je v depresi a není pochyb o tom, že sebevražedné myšlenky pocházejí z deprese, ale bože, co se děje?

Jde k oknu, ze kterého vyskočil, jenže se zastaví při pohledu na zem.

Jeho tělo není nikde, kde by mělo být, vůbec nikde, opravdu. Místo toho je tam tmavé místo, kam mohl spadnout. Místo vypadá, jako by na něj byla vržena voda, a Cecily příliš zavrtí hlavou. Cítí tam příliš velký tlak, jako by jí do hlavy pumpoval vzduch. Její kůže začíná znovu hořet, když se dívá nahoru do prázdného okna, a možná měla halucinace. Možná si s ní její oči tropí triky, jako předtím ruce, když si myslela, že ucítila ránu na Harryho hlavě.

Ruce jí zakrývají uši a cítí, jako by se jí tlak v hlavě snažil vytlačit oči z důlků, ta bolest není jemná jako většina bolesti, kterou cítí. Cítí tuto bolest, jako by ji pokrývala celá, ne jako když si zaryje prsty do paže nebo zápěstí a ucítí jen lehké štípnutí. Ne, tato bolest je skutečná, příliš skutečná. Spadne na zem, protože její tělo je příliš malé na to, aby úplně zabralo velikost velké vodní skvrny, na kterou padá.

Tělo jí dvakrát škubne, kůže je jako led, než to najednou přestane. Jako sen.