Dark Blue | h.s. (CZECH TRANSLATION)

4 - „Kluci, kluci on krvácí."

chloecorrie

HARRY

Obloha je více fialová než oranžová. Harry sedí se zkříženýma nohama jako všichni ostatní. Rozvalený na zdravé zelené trávě jako dítě.

Naproti němu je chlap. Myslí si, že se představil jako Zayn. Zdá se, že Zayn je opravdu naštvaný světem kolem něj. Vedle něj je blonďaté dítě, Niall, myslí si, že mu to řekl. Vypadá jako úplný opak.

I když to vypadá, že je mu to nepříjemné, Niallovy oči padají do trávy pod ním, jako by ji chtěl držet v rukou a zírat na ni. Jako by to něco znamenalo. Má škrábance podél zápěstí a malý úsměv na rtech, Harry se chce zeptat, proč si nedá čas na zahojení, než si přidá další rány na tenkou kůži, která je stále pohmožděná, ale zůstává zticha, oči běží po další osobě.

Další chlap vypadá opravdu nadšeně. Smích v očích a cukání v prstech, když si jimi projíždí šikovně rozcuchané vlasy. Harry si myslí, že se jmenuje Liam.

Už nějakou dobu sedí v trávě. Sledují jeden druhého.

Dívka vedle Liama ​​způsobila, že Harry málem spadl dopředu. Jeho ruka na vteřinu sklouzla a upoutala Niallovu pozornost jen na tu chvíli, než se znovu podíval dolů na trávu a protočil ji mezi prsty.

Dívka je velmi krásná, všimne si, že její šedé oči vypadají vyděšeně, když se na něj dívá se zakloněnou hlavou. Má pocit, že ji nějak zná. Jako by sedění tady sami v moři trávy nezačalo jejich odkaz. Pociťuje, jako by se ty její oči právě teď nepotkaly s jeho, pak pomyslí na vodu a led. Něco v jeho hlavě křičí o tom městě, které se potopilo do oceánu. Něco v jeho hlavě křičí Atlantis a musí to být tak hlasité, protože se na něj všichni dívají. Neodtrhne od něj pohled. Harry všechny ostatní ignoruje. „Já tě znám." Řekne nakonec.

Dívka se nejjemněji usměje. Naskakuje mu z toho husí kůže. Harry není zvyklý na nízké teploty. „Opravdu?" Zeptá se a pevněji si přitiskne mikinu k hrudi.

„Jo." Snaží se vzpomenout si, kde ji viděl, ale zůstaly mu barvy, které mu krvácely myslí. Jediné, co vymyslí, je červená, bílá, modrá, a to nestačí. Barvy nestačí, protože nejsou šedé a nejsou studené, proč se stále vracejí? A v moři červené, bílé a modré si pamatuje vodu. Určitě vodu, ale nehýbe se. Nehýbe se. Znovu se na ni podívá a než si uvědomí, co říká, slyší svůj vlastní hlas. „Cecily."

Přestane se hýbat. Což je divné, protože se stejně moc nehýbe, ale když už, tak se pohne, jako by její tělo bylo těžké. Pohybuje se malátně. Ale když právě teď ztuhne, její oči se drží na něm.

Něco přelétlo přes její lesklé oči a Harry zahlédl poznání ve štěrbinách, podivně matných duhovek a myslí si, že si možná pamatuje i jeho. Možná si myslí, že stojí za to si ho zapamatovat.

„Dal jsi mi svůj svetr."

Obočí se mu zmateně svraští. Podívá se na její svetr a chce si myslet, že mu připadá povědomý. Černý a vybledlý, na přední straně je logo bílého stromu s kruhovým rámečkem. Chce si myslet, že má možná pravdu, ale nemyslí si, že svetr někdy v životě viděl. „Máš špatného chlápka. Potkali jsme se v přístavišti."

„Harry." Kouká na něj. Překvapuje ho, že zná jeho jméno, ale nedal to najevo. Jen sleduje, jak si schovává prsty do dlouhých rukávů svetru. „Nechodím k vodě. Ale jeden rok jsem byla na večírku a ty jsi mi dal svůj svetr, protože mi byla zima."