Temný anděl (book 1)

38. část - Wein

Než se pustíme do příběhu, moc vám chci poděkovat za 500 votes. Neskutečně si toho vážím a jsem ráda, že se vám tenhle příběh tak líbí. ♥♥♥

„Cože?!" vyprskla jsem a vykulila na blondýnu oči. Nechtěla jsem si zase povídat s tou nabručenou sestrou.

„Počkejte chvilku, hned vám je přinesu," usmála se sestra, přičemž odhalila své dokonalé zuby.

Když odešla, všichni jsme si ulehčeně vydechli a pár vteřin na to se prohýbali pod salvami smíchu. To bylo poprvé, co jsme měli všichni na něco stejný názor.

„Taky se vám zdá, že všechny sestry tady jsou dost praštěný?" ozval se Mike a zakřenil se. I když otázka byla položena na mě i Skai, věděla jsem, že se ptal jen Skai.

„Jo no," přitakala Skai a odvrátila od něj pohled. Mike se usmál od ucha k uchu, ale úsměv mu hned zmizel. Díval se mi někam přes rameno. Ohlédly jsme se se Skai taky a uviděly jsme rychle se k nám blížící Pamelu Howardovou!

„Ach ne!" zašeptala Skai a protočila panenky.

Pamela si nás asi nevšimla, nebo nás ignorovala a zasunula klíč do dveří. Ještě ani nestihla odejít a my se hned vecpali do dveří.

Do nosu nás uhodil silný desinfekční puch. V tom pokoji to smrdělo ještě víc než na chodbě a ještě tomu moc nepomáhaly už docela uschlé, místy plesnivé květiny.

„Fuj!" zakuckala se Skai a přidržela si ruku před pusou a nosem, aby nemusela tolik čichat ten zápach. Mezitím už Mike doběhl k Taylerovi a začal ho s velkou námahou zvedat.

„Počkej, pomůžu ti," nabídla jsem se a začala ho nadzvedávat z druhé strany. Tayler byl šíleně těžký, ale nějak se nám ho, ke konci i se Skainou pomocí podařilo dostat z nemocnice. Sice jsme museli jít pěšky, ale sestrám už se to nejhorší podařilo uhasit a my mohli nerušeně projít. Spolu s dalšími nemocnými dětmi.

Voila! Další část je na světě! A děkuji za dva dny za skoro 40 votes. Miluju vás.