Temný anděl (book 1)

39. část - Wein

Stáli jsme před nemocnicí jen v nočních košilích a pantoflích spolu s ostatními pacienty a čekali na příjezd hasičů. Stáli jsme tu všichni z oddělení a drkotali zuby zimou. Teda kromě Mika. Ten jediný byl oblečený v teplé šusťákovávé bundě a džínech.

Uíuíuí...

Hasiči se blížili. I když se sestry snažily uhasit aspoň část toho požáru, pořád měli hasiči co zachraňovat. Z hasičského auta vyběhlo asi deset mužů v uniformách a začali tahat hadice, ale jeden z hasičů, mohlo mu být maximálně dvacet pět let, se k nám vydal.

„Miku!" zařval a předklonil se k němu. I když byl jen o málo větší než Mike, sálal z něj respekt. „Zase jsi něco vyvedl, ne? A tím něco myslím podpálení nemocnoce!"

„Ale to jsem nebyl já!" vzdoroval Mike.

„Nelži!" zavrčel hasič.

„On nelže," vložila se do toho Skai s klidem v hlase, aby do této hádky vnesla alespoň trochu diplomacie. „On ten požár nezaložil."

"A ty jsi zase kdo?!" obrátil se k ní naštvaně madík a založil si ruce na prsou.

"Neřvi na moje kamarády!" ozval se popuzeně Mike a postavil se mezi něj a Skai.

"Pff...!" odfrkl si. "Nejsou to ty holky, nějaké Skai a Wein, které jsi ještě před pár dny mlátil? Odpovídají přesně tvému popisu," zkoumavě se na nás zahleděl.

"Ne, to si je asi pleteš. To byly Seina a Wendy, tohle jsou kamarádky." Zalhal Mike. Proč to dělá?

Ano holký, ukončím to tady, abyste se měly na co těšit. A omlouvám se že teď kapitoly moc nejsou, ale mám teď jistý "Spisovatelský blok" a řeší se tu jisté dilema s mojí kamarádkou (Lucinky vědí :*) Takže bye u další part!