[Epilog pt. 2]

4.3K 310 44
                                    

[Cameron]

Měl jsem ji.

Konečně jsem ji měl ve svý náruči.

Ve svejch rukách, pod kterejma tála, sténala a prohejbala se.

A miloval jsem každou jednu vteřinu našeho znovushledání.

Protože poslední tři měsíce byly jako velice bolestivý znovuzrození. Dokonalý prozření v mý hlavě a kurevský peklo v mý hrudi. Můj život sice udělal otočku o sto osmdesát stupňů, ale mý srdce volalo po ní.

Byl jsem naprostej blázen, když jsem věřil tomu, že jsem se do ní před třema měsícema zamiloval?

Nejspíš.

A proto jsem se jí něco takovýho ani neodvažoval říct. Byl jsem ochotnej držet to v tajnosti, dokud na tohle nebude připravená.

Protože pravda byla taková, že za poslední tři měsíce takzvaný svobody – po mým rozchodu s Miou – jsem měl víc než jednu šanci na to začít něco novýho. Ať už šlo o vztahy nebo úlety na jednu noc. A já o to neměl nejmenší zájem.

Žádná z nich neměla křiklavě růžový vlasy. Žádná z nich nenosila ponožky s Darth Vaderem do svejch růžovejch Conversek. Žádná z nich neměla jizvu zdobící její nohu jako upomínku na to, jak zachránila svýho bráchu. Žádná z nich kurva nebyla ona.

Možná jsem jí propadnul v tu chvíli, kdy mi řekla tuhle konkrétní věc. Ten zážitek s bráchou, s nímž spadla z prolejzačky. Protože v ten moment mě naprosto jasně uhodilo do tváře, jak obětavá, nesobecká a úžasná je. A jak moc bych si někoho takovýho přál mít po svým boku.

Nejen protože jsem si byl jistej, že by udělala lepšího člověka ze mě, ale i protože jsem už tenkrát věděl, že ve svým životě dokáže velký věci. A chtěl jsem to všechno prožít s ní.

Jasně. Byl jsem zatracenej blázen.

A nejen to. Mí kámoši se domnívali, že jsem naprostej idiot, když jsem jim celej svůj příběh s Henley v jednom dost podnapilým stavu vyklopil. Byl jsem jim pro smích na celej zbytek večera. Ale ve finále? Všichni do jednoho mi pomáhali ji hledat.

Bez nich by tohle celý nejspíš trvalo ještě mnohem dýl než tři měsíce.

Což mi připomnělo, že Willovi dlužím flašku. A až na to jednou dojde, tak před těma kreténama budu muset varovat Henley, protože si zcela určitě budou utahovat i z ní.

Nicméně.

Tohle všechno mohlo počkat.

Protože právě teď... Právě teď jsem za sebou měl několik dlouhejch hodin sexu, holku, kterou jsem sakra hledal poslední tři měsíce, spokojeně spící v mý posteli a chystal jsem se nám připravit jednu dost pozdní večeři.

Vylezl jsem ze sprchy a jen se rychle otřel, než jsem si omotal ručník kolem boků. Z nějakýho důvodu jsem dneska neměl v plánu zdržovat se od Henley delší dobu. Abych pravdu řekl, byl jsem kurevsky nenasytnej a jediná uklidňující věc na tom všem byla ta, že se v posledních hodinách jen potvrdilo, že ona to má dost podobně. Nejspíš i proto pro dnešek kapitulovala a zůstala na noc.

Opatrným krokem jsem vstoupil do obří místnosti, která sloužila jako obývák, ložnice a kuchyň zároveň, a zastavil se před svojí postelí. Henley ležela na břiše zamotaná do přikrývky, která ji zakrejvala tak mizerně, že jsem viděl prakticky většinu její obnažený kůže, zatímco její vlasy byly rozhozený na bílým polštáři. Byla nádhernej chaos... Vlastně ještě krásnější, než jsem si ji pamatoval, protože se mi zdálo, jako by z ní dneska vycházela zvláštní záře, která tam tenkrát nebyla. Jako by v ní bylo daleko víc života. A přitahovala mě tak k sobě ještě víc.

Ztracené dušeWhere stories live. Discover now