fade into ASHES

2. sedmdesát tři a půl obyvatele

,,Tak jak se jmenuje ta podivná holka, co čte tu samou knížku třikrát?"

,,Lithia." V duchu jsem se zarazila nad tím, jak dlouho jsem svoje jméno nevyslovila nahlas.

,,A dál?"

,,Lithia Sullivan."

Scházeli jsme z mírného kopečka dolů, zpátky do města. Už se stihlo solidně rozpršet, takže jsem věřila jeho informaci, že kavárna, kam míříme, není daleko. Nebála jsem se ani tak o svoje pohodlí, jako o Obraz Doriana Graye, který jsem před deštěm bránila vlastním tělem.

,,Rád bych znal důvod zoufalců, co jenom špičkou boty vkročej do takový díry jako je Jenkinsville?"

Komunikace teď byla náročnější, protože jsme zrovna přebíhali silnici na druhý chodník a kapky deště bubnovaly o všechny možné povrchy kolem nás. Komunikace byla vlastně velmi obtížná, sotva jsme se slyšeli, ale to pro něj zřejmě nepředstavovalo žádný problém.

,,Mám tady tetu, za kterou občas jezdím a taky sem chodím do knihovny. Jinak to tu ale moc neznám."

Co tady teda dělá tenhle druhý podivín?

,,To máš pořád větší štěstí než já. Pro mě odsud není úniku. Zatím...Já tu bydlim se svojí cáklou babičkou, takže bohužel tady znám i to, co bych znát nemusel."

Musela jsem se uchechtnout.

,,Tak to hádám, že tahle zoufalská populace tu není moc vysoká." Pozorovala jsem malé ale útulné domečky rozkládající se v údolí pod lesem. Zpovzdálí vykukoval i růžek domku, kde bydlela teta Alicia.

,,To není. Žije tu přesně sedmdesát tři a půl člověka."

,,A půl člověka? Cože? Kdo to je?" zasmála jsem se a po dlouhé době se naše pohledy střetly. I jemu se koutky stáčely mírně nahoru. Pán byl vzhledem k přicházejícímu podzimu docela vyletněný a jeho šedá mikina nabrala pod náporem deště tmavší odstín. Přes hlavu si hodil kapuci, ale přední pramínky vlasů tak i tak před vodou nezachránil.

,,Paní Doherty. Zná ji celý město a zároveň nikdo. Je jí tak k šedesáti, ale prý není nijak nemocná. Co ale divný je, že nikdy neřekne ani slovo a když už jo, nečekej ten den klidný spaní. Je jak naprogramovaná, fakt. Vlastní kavárnu a i přes fakt, jak neskutečně děsivá je, se jejímu krámu daří."

Prvotní nervozita ze mě mezitím opadla a na to, že můj dnešní den začal dost rozladěně, mi tenhle kluk dokázal náladu vylepšit pár pitomejma větama.

,,Možná je to taky proto, že lidi jsou tu kofeinově závislí a tohle je jediná drogová instituce v celým Jenkinsville, která dokáže jejich chtíče utišit. Ve večerce u Billyho totiž rozpustný kafe za čtyři dolary moc neboduje."

Zastavili jsme se na chodníku před prosklenou stěnou nějaké menší budovy.

,,Tak tu napůl paní Doherty bych teda chtěla vidět." odvětila jsem pobaveně a rázem překvapeně zamrkala, když stál na schodech dovnitř a držel mi dveře. Za hlavou mu vykukoval nápis Doherty's Arabica.

,,Na to nemusíš dlouho čekat. Právě za ní jdeme."

s druhou- kratsi- kapitolou jsem ku podivu spokojenejsi nez s prvni, hah

co myslite, ze Lithiu v Jenkinsville potka? no, to uvidime :)

preji hezky vikend a hodne odpocinku aspon vam, me ho moc neceka :D

maji ^^