Elektrická Láska (JJ Maybank)

2.05.4

"Ne," prohlásila jsem a podívala se na JJe.

měl šokem otevřenou pusu a díval se na mě s výrazem wtf. "Addison, až doteď ti ten plán nevadil."

"Nebudu s tebou nasedat do ukradené sanitky a předstírat, že jsem sanitářka, abych dostala Johna B. z vězení. Nemůžu zachránit Johna B, když jsem taky ve vězení," řekla jsem a zkřížila ruce, když jsem seděla na verandě. Teď jsem byla v pyžamu, i když nebyla hodina na to, abych byla v pyžamu.

"půjčil jsem si sanitku, neukradl jsem ji," vysvětlil.

"Dobře, a ví Ricky, že sis půjčil jeho sanitku?" zeptala jsem se a zvedla na něj obočí.

JJ se odtušil: "Ne. Ne, neví, jasný? Ukradl jsem ji. Jestli je tohle tvoje definice krádeže"

protočila jsem na kluka oči. "Hele, zavolej mi, kdybys mě potřeboval, jo? Půjdu se porozhlédnout po mámě. Zase se zastavím na stanici a tak." odfrknula jsem si.

Máma už jednou zmizela, v sedmé třídě. Byla pryč dva týdny a pak se vrátila s Chadem, takže jsem se nebála, ale měla jsem strach. Měla jsem velký strach.

"Dobře. Dej mi vědět, jo?" JJ řekl. Naklonil se ke mně a políbil mě na čelo: "Buď opatrná."

"budu tááák opatrná." zamumlala jsem a věnovala mu namyšlený úsměv.

"mm to bys měla. Miluju tě!" křikl a odběhl zpátky k sanitce, kterou sem přijel.

povzdechla jsem si a vstala, "babi!" zařvala jsem do domu.

"Potřebuješ něco z obchodu?" zeptala jsem se, když jsem vešla do domu a popadla tašku s peněženkou.

zaklepala jsem na dveře koupelny, kde se sprchovala, pochybovala jsem, že by mě přes tekoucí vodu slyšela, tak jsem otevřela a strčila hlavu dovnitř.

"hej babi, nepotřebuješ něco z obchodu?" zeptala jsem se znovu, neodpověděla, tak jsem strčila hlavu dál.

"babi, nepo-"

babička Cameronová ležela na podlaze ve sprše, a nehýbala se.

"Hej! Proboha, babi?" řekla jsem, vběhla do koupelny, otevřela dveře sprchy a sehnula se, abych babičce zvedla hlavu.

"babi? babi, no tak, vzbuď se," řekla jsem a lehce do ní strčila, když jsem jí držela hlavu.

"do prdele" zamumlala jsem a klopýtavě vytáhla ze zadní kapsy mobil. Na hlavu mi lila voda a po tváři mi stékaly kaskády vody, které dopadaly na displej telefonu, který byl mokrý. Rychle jsem vytočila číslo 911

"dobrý den, moje babička nereaguje, prosím, pošlete sem někoho. Prosím, pospěšte si," křičela jsem do telefonu.

pohladila jsem babičku po tváři a snažila se ji probudit, "babi, prosím, neopouštěj mě," zamumlala jsem, "prosím, právě jsem tě našla."

...

Přijela záchranná služba a babičku uložila do jednoho z těch pytlů, které vídáte v hororech.

Seděla jsem na gauči a tupě zírala do zdi, oči jsem měla opuchlé a tváře ulepené.

nenáviděla jsem to nevyhnutelné

smrt byla nevyhnutelná, ale já jsem nenáviděla každou její vteřinu. Nenáviděla jsem, že jsem to byla já, kdo babičku našel. Když o tom člověk jen slyší, není to tak skutečné. Tolik vás to neovlivní, ale když to vidíte. Navždy to s vámi zamává.

Já a moji kamarádi jsme čelili smrti každý den, myslím, že víc než kdokoli v našem věku. Kéž by to tak nebylo. Přála bych si, abychom z té pitomé studny nikdy nevytáhli jedinej kus zlata. Kéž by John B. nebyl příliš podobný svému otci. Přála jsem si, abych byla normální teenager, ale nebyla jsem.