Kiran [ONC 2023]

4. kapitola

„Takže, kdo z vás dvou mi vysvětlí, co se tam sakra dělo?" zeptal se Kiran po nějaké době, co je oba odvedl k sobě do bytu. Nechtěl to řešit na chodbě, kde by je museli poslouchat všichni. Nemyslel si, že tohle půjde vyřešit bez křiku. Aneb jak to v jejich rodině bylo normální.

"Myslela jsem, že můžu přijít kdykoliv," rozhodla se oponovat Seline, aby uvolnila atmosféru. Z čehož šlo nádherně poznat, že byli z jedné rodiny. Dalo by se to přirovnat k psychóze, ale všichni přítomní už si zvykli na mírně nestandartní konverzace.

Kiran však tentokrát nevypadal ve své kůži. Stáhl si ze sebe dlouhý fialový plášť a pohodil ho na křeslo. Stoupl si ke své neteři a pohlédl jí do očí. Kdyby se přiblížil ještě o kousek, praštili by se navzájem čelem. Chvíli tak jen stáli, než se starší muž rozhodl promluvit: "Chtěla ses vloupat do apartmánu nejvyššího čaroděje a já ti mám věřit něco takového?"

„Jak sis mám sakra pamatovat, který je tvůj byt? Jsou všechny stejné," odpověděla mu stejným tónem, který na ni používal on. V tu chvíli se měl třetí člen jejich „hádky" chuť vypařit. Tohle si mohli vyřešit sami, bez toho, aniž bych tu zacláněl. Nejsem jejich terapeut, do anděla.

„Tohle nemyslíš vážně, že ne?" odpověděl, konečně se od ní vzdálil a sedl si do svého křesla. Mohlo by se totiž stát, že by mohl upadnout z pádných důvodů. A to nehodlal riskovat. Navíc viděl, že i Ezra má poněkud naštvaný výraz, což ho donutilo se trochu pousmát. Na chvíli totiž zapomněl, že v místnosti vůbec byl. I proto se ho rozhodl zapojit, navíc když byl první, kdo ho na chodbě viděl.

„A co ty? Jsi zticha, ale věřím, že bys k tomu taky něco chtěl říct."

„Já? Proč bych ..." Ovšem jediný pohled od Seline ho zastavil. Přelétl očima ke Kiranovi a všiml si podivného šrámu, který se mu táhl přes obličej. Pamatoval by si, kdyby měl něco tak vážného. Navíc dle podlití krví bylo jasné, že to tam neměl příliš dlouho. Proč nepoužil magii na to, aby se ošetřil? Nebo to snad nešlo? „Co se ti stalo?"

Jeho otázka přilákala pozornost i Seline. Přešla kolem křesla a stáhla mu kapuci z hlavy. Potvrdila tím jeho domněnku, že nic takového předtím neměl.

„Co kdybyste se štěňata starala o sebe? Měl jsem práci a pokud vím, vy v institutu máte taky. Takže buď mi řeknete, co jste tu chtěli, nebo vypadněte," řekl, ale dle tónu to znělo spíš jako kdyby na ně zavrčel.

Ezra chtěl udělat jeden krok vzad, ale nakonec se zastavil. Opravdu měl mít strach z někoho, jako byl Kiran? Sice by ho dokázal zabít, ale to i on jeho. Nebo si to alespoň myslel. Cítil na sobě jeho pohled, ale rozhodl se, že si pozornost nezasloužil. Překřížil si ruce na hrudi a čekal, až si to Seline vybaví. Nebyl tam jistě kvůli svému mozku, ale hmotě.

„Takhle to nefunguje. Navíc víš, proč jsem přišla," přitáhla Kiranovu pozornost zpět na sebe žena. Sice by se dokázala bavit nad tím, jak se ti dva snažili skrývat, že o sebe nemají zájem, ale neměla na to čas.

„Opět chceš rozkrývat to, co se stalo tvému otci." Okamžitě věděl, o co se jedná. Ne, že by ho to nějak překvapilo. Všechen sarkasmus se mu povedlo zahnat do kouta, protože pokud chtěla mluvit o jejich rodině, jednalo se o téměř posvátné téma. Opřel se a vykouzlil si skleničku, protože ji opravdu potřeboval. Nabídl by i jim, ale tušil, že by odmítli. Většina lidí nevěřila jeho alkoholu, že by je nezabil.

Seline se zhluboka nadechla, aby zahnala slzy. Teprve poté promluvila: „Přišel mi dopis. Pokud nedodám důkaz, matka přijde o svá znamení a navždy ji vyženou z našeho světa. Plus to navždy poznamená rodinné jméno Hayweatherů."