Kiran [ONC 2023]

6. kapitola

Nakonec však rovnou do upíří věže nešel. Mohla se přemístit, což by mu nijak nepomohlo. Navíc proč by si vybírala místo, které bylo hned na očích. I proto se raději vrátil zpět k sobě domů, kde se okamžitě vrhnul do práce. Netušil však, že na něj bude čekat překvápko.

Seline seděla na sedačce a hleděla před sebe. Byla celá od krve, a dokonce ani nezvedla zrak, když viděla vejít svého strýce do místnosti. Jen se dál dívala na své ruce. Klekl si před ni a položil ji ruku na koleno. Nepostřehnutelným kouzlem se snažil zjistit, zda neměla nějaká vážná zranění.

„Proč jste to udělali?" zeptala se a sebrala mu všechen vítr z plachet. Neměl na to odpověď, která by ji potěšila. A ani nemohl říct svůj názor, protože věděl, že by jej nejvyšší čaroděj mohl slyšet. Měl uši úplně všude.

„Co se přesně stalo?" snažil se odvést téma jinam, i když ne tak úplně.

„Bariéra rupla a dovnitř se vehnali upíří s vlkodlaky. Nečekali jsme je, ale alarm nás upozornil na to, že smlouvy již nejsou platné. Vyděsilo mě to, a tak jsem s Ezrou shromáždila všechny děti a nemohoucí a vehnala je do svého pokoje. Jedna čarodějka mi pomohla a dala přes ně ochrannou sféru. Jako kdyby většina ani bojovat nechtěla, ale museli," při každém slově se jí klepal hlas, stejně jako celé tělo. Neváhal ani vteřinu a vyslal do jejího těla zklidňující emulzi. Bolelo ho vidět v podobném stavu, především protože věděl, že to nebylo poprvé.

Kiran ji chytil za ruku a použil tentokrát vnitřní mluvu. Musela to vědět. Ani já nechtěl, Seline. Nejvyšší čaroděj se zbláznil a všechny nahnal, aby mu pomohli. Neměli jsme jinou možnost.

Když slyšela jeho hlas ve své hlavě a došla jí slova, která právě řekl, vytřeštila na něj oči. Nečekala, že by byl někdo takový podobné věci schopen. Zhluboka se nadechla a plynule přešla k jinému tématu, aby neměl problém. Ale v očích to stále zůstávalo. Obvyklé racionální myšlení se pomalu vracelo, což mu ukázalo, že jeho přístup zabral. I když v to nedoufal.

Seline doufala, že záchrana mladíka bude vhodnější téma. Navíc to bylo stejně důležité nejen pro ni. Alespoň co dokázala odpozorovat.

„Podařilo se mi utéct, ale když jsem se otočila, Ezra byl pryč," na očích viděl, že litovala, že ho ztratila z dohledu. Jenže nemohla za to. I proto překonal své vlastní zásady a vzal ženu do objetí. Potřebovala to, i když to nedávala verbálně najevo. Když to udělal, položila mu hlavu na hruď. Měl pravdu, což ho trochu uklidnilo. Nebyl na to zvyklý, ale byl ochoten se to naučit, pokud by to znamenalo, že by se alespoň trochu přiblížil Ezrovi. Právě mladík byl zdrojem emocí, které nyní cítil. Zaplavovaly každou buňku jeho těla a jejich intenzita spalovala co jen mohla.

„Viděla jsi někoho?" zeptal se tiše směrem dolů. Vypadala tak nevinně, jako když byla malá a schovávala se před svou matkou. Pláště, které občas Kiran nosil, využívala jako schovku. Jenže od té doby vyrostla. Možná až moc. Vzpomněl si na svého bratra, který by měl svému dítěti pomáhat. Ale pokud nemohl on, bylo to na něm. Což bylo trochu děsivé.

Ovšem Seline na jeho otázku jen zakroutila hlavou. Musel si tedy pomoct sám. Tušil, že by jej mohla mít Valeria, nebo jiný z jeho blízkých, protože ti nejlépe věděli, že se je pokusí najít a mladíka zachránit. Což byla přesně jejich hra. Upíří, lépe řečeno. Takhle si rádi lovili své oběti. A on úplně nesplnil příkaz, který mu nejvyšší dal. Právě naopak se snažil držet Ezru co nejdále. Ale ani varování k ničemu nevedla. I proto se dostali do nynější situace.

Žena se mu během zamyšlení vysmekla a přešla pomalu celou místnost, aby si srovnala v hlavě, co vlastně chtěla udělat. Nevyužívala situace, ale minimálně to mohla zkusit.