Hráč z obrazovky

3 - Příjezd ze Severu

Zaparkovala jsem na náměstí u malého hotýlku, kde jsem z kufru vytáhla tašku a zamířila dovnitř. Na recepci mě přivítala usměvavá slečna, daleko příjemnější než ta na pokladně u stadionu. Dala mi klíče od pokoje a vyptávala se, jestli nemám náhodou něco společného s tím brankářem, co je tu na turnaji. Přikývla jsem a chvilku jsme se o hokeji bavily, než přišel postarší pán s tím, že mu na pokoji nefunguje klimatizace.

Na pokoji jsem jen odložila tašku, jelikož mi přišla zpráva od Pavla, že si na mě udělá čas hned, jak jim skončí týmová porada. A protože mi bylo jasné, že mi esemesku poslal tajně právě z týmové porady, popadla jsem peněženku a rovnou sedla znovu do auta.

Pavel na mě už čekal před hotelem, odkud jsme zajeli do nejbližší restaurace. Sedli jsme si a dlouho si povídali, on o jeho sezóně a především playoff v ruské KHL, já zas o novinkách z mé práce na svazu. O mém vztahu, který skončil před měsícem, jsme se nezmínili ani slovem, za což jsem byla ráda. Nerada se bavím o člověku, který se mnou byl jen proto, aby mohl trávit čas s mým bráchou a dalšími hokejisty.

***

Druhý den se zápas konal až večer od půl sedmé, a tak jsem celý den strávila procházkami po městě. Dopoledne jsem ještě zavítala na trénink našeho týmu, kde jsem byla opět obdařena zamáváním od Rutiče, a dokonce i od mého bratra. Věděla jsem, že se všichni chtějí přichystat na večerní zápas, a tak jsem po tréninku vyšla hned ze stadionu a zamířila do nedaleké restaurace.

Večer jsem spolu s mnoha dalšími fanoušky zavítala do haly, akorát na rozdíl od nich jsem se nešla posadit na tribuny, nýbrž jsem vystoupala schody a vešla do prostoru pro VIP hosty a zaměstnance. Nebýt toho, že jsem dostala lístky od svazu, na tyhle zápasy bych se pravděpodobně nedostala, jelikož bylo vyprodáno už od února.

Věděla jsem, že ve stejný čas měl začít i zápas Švédska s Ruskem, jenže ten se odehrával daleko na severu Evropy, odkud oba týmy přijedou sem do Čech během zítřejšího dne. Než začala obě utkání, rychle jsem si projela soupisky všech čtyř týmů, byť už jsem tak nějak věděla, s kým se tyto čtyři země turnaje zúčastní.

U švédské soupisky jsem se však zarazila. Při čtení mně velmi dobře známých jmen jsem našla jedno, o kterém jsem slyšela jen z doslechu. Podle článků, které jsem četla, se mělo jednat o vycházející hvězdu Švédska a budoucího kandidáta pro NHL. Na draft byl sice už trochu starý, to ovšem skautům ze zámoří nezabraňovalo, aby se o něj zajímali.

Když zápas proti Finsku začal, usadila jsem se na vyvýšenou židli u dlouhého stolu a shlédla dolů na střídačku. Pája seděl na střídačce a místo helmy měl na hlavě posazenou kšiltovku. Bylo mi trochu líto, že dnes nechytá, ale včera se mi svěřil, že by měl dostat příležitost v dalším zápase právě se Švédskem.

Utkání se pro naše nezačalo vůbec dobře, v desáté minutě už prohráváme 0:2 a já starostlivě pohlédnu na svého bratra v domnění, že vystřídá dvakrát překonaného Mrázu. On však bezstarostně sedí a místo na svého parťáka pozoruje okolní tribuny, kde lidé dávají hlavu do dlaní a velmi okatě dávají najevo, že je koupě lístků hodně mrzí.

Ten pocit je ovšem přejde, jelikož zápas otočíme a vyhrajeme 3:2. Jsem na kluky pyšná, hlavně na Rutiče, který dal náš druhý gól. Když jeho střela zapadla za finského brankáře, málem samou radostí proboural plexisklo. Nedalo mi to a musela jsem se pousmát, jelikož takhle šťastného jsem ho už dlouho neviděla.

Po utkání odcházím ze stadionu spokojená a odemykám telefon, abych se podívala na výsledek Švédů z Rusy. Švédsko nakonec vyhrálo až po prodloužení, ovšem víc než výsledek mě zaujal výkon severského mladíka, který nasbíral čtyři body. Na hotelovém pokoji sebou plácnu na postel a najdu na internetu sestřih jeho akcí. Na video koukám skoro až s otevřenou pusou, jelikož to, co si vyšší blonďák dovolí, je až k nevíře. Zaujme mě to natolik, že si vyhledám jeho góly z letošní sezóny.