Take-over

9. chapter - Can't sleep

POHLED HARRY

Ležel jsem v mý zasraný posteli a nemohl zavřít oči. Pořád jsem se převaloval a myslel na to, co mi řekla Megan. Myslel jsem dokonce i na význam jejich zasraných slov a zase jsem usilovně přemýšlel a snažil se vymyslet nějakou smyslnou věc. V poslední době, jsem přemýšlel až nezdravě často. V hlavě jsem měl jenom Trissandru a to, co s ní mám dělat dál.

Trissandra už nebyla malá holka. Za chvíli jí bude dvacet a tak bylo jasné, že se bude snažit, o nějakou změnu. Začala čmuchat po informacích a bylo mi jasný, že nejvíc u Horana, který pro ní má až takovou slabost, že jí i přes mé rázné zákazy, sem tam něco řekne. Nemůžu mu to snad zazlívat. Odporovat Trissandře, je někdy opravdu těžké, ale to nemění nic na tom, že já jsem ten, kterej tu bude říkat, kdo má co dělat. A všichni mě budou poslouchat. Musím mít nějakou tu autoritu, no ne?

Začal jsem už i koukat do budoucnosti. Začal jsem si představovat, jaký to asi bude, až Trissa bude oběma nohama, ve spolku. Zatím za sebou nemá ani zkoušku, která ukáže, jak na tom je. Jak fyzicky, tak i psychicky. Nejradši bych s ní, tyhle zkoušky vůbec nedělal, ale to nemůžu dovolit. Jednou jsem zavedl nějaký pravidla, a tak ty pravidla, nemůžu sám jen tak porušovat. Trissandra holt bude muset obstát jak ve fyzickém testu, tak i v tom psychickém.

I přes to, že jsem věděl, že její účast ve spolku, může být risk, tak i přesto, jsem nelitoval svého rozhodnutí. Trissandra prostě ve spolku bude, ať se to někomu líbí a nebo ne. Pořád je to ještě můj spolek a tak budu já tím, který bude rozhodovat, kdo v něm bude.

Opět se převalím na stuhlý bok a rukou si prohrábnu vlasy. Snad nikdy se mi nestalo, že bych nemohl usnout. Vždycky jsem vytuhl a usnul ve vteřině, kdy se mé tělo setkalo s matrací postele ale teď tomu tak nebylo. Mohl jsem se pokoušet jakkoliv, ale prostě jsem nemohl nechat v klidu své oči zavřený. "Seru na to, kurva." vyšvihnu se z mé polohy a postavím se na své nohy. Takhle tady dál ležet/neležet opravdu nehodlám.

S rachotem a s neohledem na to, že je něco po druhé hodině ráno, třísknu s dveřmi od mého pokoje. Díky bohu, že tu už nebyla Megan, která by se po mě sápala a vyzvídala, kam jdu a proč jí tam nechávám samotnou. Teď když tu nebyla, jsem se cítil víc uvolněně. Přišlo mi, jako kdybych mohl všechno, aniž bych se jí na to musel ptát. Byl to opravdu skvělej pocit, když tu Megan nebyla, i když její sex, mi bude chybět.

Projdu okolo Zaynovýho pokoje, kde opět zaslechnu jeho pravidelné vzdychání a vrzání postele. Zajímalo by mě, kterou si sem přitáhl dneska. Doufám že to nebyla žádná špína z ulice, už i to jsme tu jednou měli. Nikdy nezapomenu, jak si sem dotáhl tu nicku, která nám to tady chtěla, dokonale vybílit. Chytil jsem jí dokonce při činu a měl jsem co dělat, abych jí tu její zrzavou hlavu nenarval do odpadkového koše. A  tohle bylo u Zayna, zcela normální..

Jen se nad těmi zvuky znechuceně ušklíbnu a raději přidám do kroku, mé nohy mě nesou k pokoji, který je až na samém konci chodby. Trissandry pokoj. Neberu ohled na to, že je tak pozdě a bez váhání beru za kliku od její kopky. Vykoukne na mě k mému překvapení/nepřekvapení jen černočerná tma. Až když uvidím to, jaký je v pokoji klid a pořádek, uvědomím si, co tu vlastně dělám. Musel jsem být naprosto nemocnej. Ne jenom že jsem teď nad vším tak přemýšlel ale dokonce tu chodím za Trissandrou do kopky, ve dvě hodiny ráno. Něco se mnou silně bylo v nepořádku. Stylesi, seber se kurva!

S horečkou po celém mém těle se prásknu dlaní do čela a hodlám zavřít dveře. Ta holka tu právě teď spala, taky kdo by nespal, když jsou zkurvené dvě hodiny ráno? Jen já. Už, už jsem dělal krok zpět na chodbu a chystal se zavřít dveře, ale v ten moment mě zarazil Trissandry tichý hlas. "Potřebuješ něco, Harry?" tři tak prostá slova, který byly významově tak jednoduchá, jenže já jsem byl natolik ospalý a natolik zmatený, že jsem si netroufl ani na pořádnou a srozumitelnou odpověď. Jako kdybych právě teď, neměl kontrolu nad mým tělem.