Take-over

29. chapter - First action

Trissandra's point of view.

Byla jsem nervózní, když jsem stála obklopena lidmi ze spolku a naslouchala Harryho instrukcím, které jsem stejně moc nevnímala. Opravdu jsem se snažila být soustředěná na všechno, co říká ale myšlenkami jsem pořád musela ubíhat k tomu, co se stane až se něco pokazí. Přežiju to dneska vůbec? Hrozí mi tak velké nebezpečí? Nemůžu stáhnout dolů i ostatní? Všechny tyhle otázky se mi honily hlavou a já je neuměla jakkoliv z té hlavy vyndat. "Doufám, že jste všemu rozuměli." až touhle větou si Harry získá mou plnou pozornost. Cuknu hlavou a vyděšeně se začnu dívat, jak se ta skupina okolo mě začne rozcházet někam a vůbec nevím kam.

Hledám Penn nebo Louisu, ale nikde je nevidím. Pane bože, přísahám, že tu ještě před chvílí byly. Byla jsem ráda, když jsem se dozvěděla, že i ony dvě půjdou na akci s námi. Měla jsem v plánu se jich držet a co nejlépe je napodobovat, jenže to by mi nemohli zmizet přímo před očima, protože opravdu kam koukám jak koukám, nikde je nevidím. No a když je nevidím ani po pěti minutách hledání a stálého rozhlížení se, vzdávám to a rozhodnu se vydat za Harrym. Sice jsem se chystala totálně se ztrapnit ale co, potřebovala jsem vědět, co mě čeká a Harry mi to všechno mohl říct, i za cenu, že na mě začne řvát a nadávat mi za to, že jsem nedávala pozor. Hold, pozornost není moje silná stránka.

Když už jsem pár kroků od toho, abych Harryho oslovila a zeptala se na potřebné otázky, ozve se za mnou Niallův hlas. "Tady jsem, Trisso." ozve se jako bych celou tu dobu hledala jeho. No, já nehledala jeho ale holky. Otočím se tak, abych mu viděla do tváře. Vypadal pořád stejně. Jeho blond vlasy, byly směrem nahoru a jeho studánkově modré oči zářili v podstatě jako vždycky. "Vlastně jsem se chtěla jít zeptat Harryho na-" nenechá mě ani doříct mou větu a téměř hned, mi skáče do řeči.

"Od toho jsem tady já, abych ti se vším poradil a pomohl." zarazím se nad tím co řekl. "Dohodl jsem se na tom už i se Stylesem, takže mu to už říkat nemusíš." nejspíš narážel na to, abych udělala těch pět kroků zpátky, tudíž dál od něj a nemohla se ho na něco zeptat. Nevím proč, ale poslední dobou mě fakt štvalo, jak mi Niall pořád něco nařizoval, nebo rozhodoval za mě. Je mi 19, nepotřebuju někoho, kdo bude rozhodovat za mě. "No, já si s Harrym stejně potřebuju promluvit." rozhodnu se proto, si stát za svým a za Harrym si prostě zajít. Niall se na to moc netváří. "No, tak já na tebe počkám v garáži. Půjdu nám, zatím vybrat nějaké pořádné auto." kývnu na děkovný souhlas a nechám ho odejít.

Moje kroky jsou jasné. Vedou jen a jen k Harrymu, který opět něco ťukal na telefonu. Rozhodnu se na něj začít mluvit a upoutat na sebe tak, pozornost. "Nemyslím si, že potřebuju chůvu." založím si ruce na prsou a významně se na něj podívám. On zvedne hlavu od mobilu a jako kdyby ani nebyl překvapen, že mě vidí. Copak on tušil, že přijdu nebo co? "Narážíš na něco konkrétního, Trissandro?"

"Narážím přesně na to, že posíláš Nialla, aby se o mě staral a se vším mi pomáhal."

"Copak ty nejsi ráda? Myslel jsem, že když jsem tím vyhověl Horanovi, tak že vyhovím i tobě."

"Ne že bych nebyla ráda, jen si mi to mohl říct dopředu." řeknu ještě trochu naštvaně.

"Řešíš zase takový kraviny, Trissandro. Dovolil jsem kvůli tobě jít Horanovi s náma, navíc jsem mu dovolil aby se o tebe po celou dobu staral, protože jsem myslel, že budeš ráda ale zase je všechno kurva špatně. Tak už si vážně naser." netušila jsem, že bych ho mohla takhle rychle tak moc naštvat. Rychle si snažím vybavit, co všechno řekl abych si to v hlavě mohla promyslet a něco mu na to říct.

"Tak se hned nenaštvávej, jen jsem řekla, jak to vidím." bráním se.

"Ale já už kurva nevím, co chceš." vyjekne. Jsem teď opravdu ráda, že jsem v základně v podstatě už jen já a Harry. Většina už odešla do garáže si pro auta, jen já a Harry tu stojíme a zajímavým způsobem si vyměňujeme názory. "Já nevím..." pokrčím rameny a skousnu si spodní ret. Nevěděla jsem, jak mu vysvětlit, že jsem si myslela, že budu celý ten čas, kdy se bude akce konat, trávit s ním. Nevěděla jsem ani, proč jsem to já sama chtěla. Poslední dobou, jsem se tak nějak nechápala celkově, takže jsem nechápala ani to, co chci a jak to chci. "Možná jsem si myslela, že bych mohla být s tebou." přece jenom jsem mu to ale řekla. Poslední věc kterou jsem v poslední době naučila byla to, že jsem většinou řekla všechno to, co jsem si myslela.