Take-over

53. chapter - First party club

(pozn. autorky. - přečtěte si prosím i poznámku autora, kde najdete  přehled všech postav mého příběhu společně s fotkami.)

Trissandra's point of view.

Nespokojeně stáhnu obočím směrem dolů, když pohlédnu do mé poloprázdné skříně. Nebylo v ní nic, v čem bych mohla dneska jít do toho klubu. Jediné oblečení, které jsem ve skříni měla, byla pořád stejná uniforma, kterou jsem každý den obměňovala. Potom jsem tu měla ještě pár volných trik a legín, které jsem si vyprosila od Penn. Nic jiného ale v mé šatní skříni nebylo. Takže závěr byl takový, že na tu oslavu ani nemůžu jít, protože nemám co na sebe. Povzdechnu si tedy a stáhnu ze sebe tílko bílé barvy. To stejné udělám i s kalhoty, které na sobě mám. Zůstanu tedy, jen ve spodním prádle černé barvy. Přejdu pomalými kroky k zrcadlu a na chvíli se na sebe jen tak zadívám.

Zadívám se na mé tělo, které se mi přímo měnilo před očima. Mé nohy, jako kdyby se zpevnily, hádám že to bylo hlavně tím, neustálým běháním, které jsem každé ráno podstupovala. No a na mých rukách, bylo najednou vidět aspoň nějaké to svalstvo. Cítila jsem se při pohledu na sebe.... jinak. Tak, jako jsem se ještě nikdy necítila. Nikdy předtím jsem se totiž ani nezkoumala, tak to možná bude tím ale těžko říct. Každopádně závěr je takový, že nejspíš budu muset jít v tomhle, protože opravdu nic jiného na sebe nemám. Minule jsem měla šaty od Penn, které jí dal ještě k tomu Dustin. No a co já udělala? Celé jsem jí je zničila. Takže mě ani na sekundu nenapadlo, že bych zašla za Penn a prosila o půjčení nějakých dalších šatů.

Ještě jednou si malinko povzdechnu a od zrcadla malinko odstoupím. Natáhnu se pro jedno větší černé tílko, které na sebe hodím. Tohle asi taky nebude ten správný outfit, ve kterém bych chtěla jít. Jak to tak znám... tak všem to bude moc slušet a jít tam jen v obyčejném černém tílku? Cítila bych se jako ten největší hlupák pod sluncem. Sáhnu si tedy aspoň do vlasů a rozpustím si tak můj vysoko posazený culík. Vlasy mi najednou padají přes ramena a vypadají v celku dobře. Vypadají tak, že bych s nimi ani nemusela nic moc dělat. Měla jsem od přírody velmi bohaté a krásně silné vlasy. Do nedávna jsem si myslela, že to mám po mamce, jenže potom jsem se dozvěděla... že to vlastně ani moje pravá matka nebyla. Moje pravá matka je ve švýcarsku a je to jedna z největších mafiánek téhleté doby. Porodila mě a dala pryč, stejně jako mého bratra o kterým ani neví, že je mrtvý.

Aneb nejlepší matka, kterou si jen dokážete představit.

Zatřesu hlavou ze strany na stranu a tím se zbavím myšlenek na mojí rodinu/nerodinu. Myslím, že jsem o tom všem už přemýšlela dost a právě teď je to to poslední, co bych chtěla řešit. Teď bych se spíš měla zaměřit už doopravdy na to, co se mnou dneska večer bude. Jestli nic neseženu, budu tu opravdu muset zůstat a pochybuji o tom, že by mě tu Harry nechal samotnou. Takže, to znamená... že by tu musel někdo počkat společně se mnou a ten někdo by nebyl zcela jistě nadšen z toho, že tu se mnou musí tvrdnout místo toho aby byl na vítací párty nové členky. Nezbývá mi nic jiného... než se s tímhle smířit. Zase se mnou budou problémy a zase se bude řešit, co a jak se mnou bude. Proč nemůžu mít někdy něco aspoň malinko normálně?

Z mého negativního přemýšlení, mě vyruší pravidelné klepaní na dveře. Nestačím ani odpovědět 'dále,' a dveře se hned s prásknutím otevřou. Uvidím v nich stojící Penn s černým pytlem v ruce. Překvapeně na ní pohlédnu a pozoruji ji, jak se dere dovnitř aniž by se mě zeptala, jestli může. Se zmateným výrazem, za ní aspoň zavřu dveře. "Myslela jsem, že by se ti hodilo... kdybych ti zase půjčila nějaký šaty." pronese, zatímco ten černý pytel pokládá na mou postel a následně ho otevírá a vyndává krásné šaty.