Take-over

93. chapter - Birth

Trissandra's point of view.

"Položte jí sem." přikážu Liamovi a Harrymu, který nesli Violy rozklepané tělo. Viola byla při vědomí ale očividně měla velké bolesti. První kontrakce už přišli. Snažila jsem se uklidnit a říct si, že to bude v pohodě. Chladná hlava byla základem úspěchu. Teď nebyl čas na černé myšlenky nebo na stres, který se udával okolo mých rodičů. Vypustila jsem všechny tyhle myšlenky z hlavy a soustředila se jen na nadcházející porod. "Brácha to pořád nebere, já ho snad uškrtím až ho uvidím." ozve se rozčílená Louisa, která se opakovaně snažila dovolat Louisovi, který to ale očividně nebral, protože byl zaneprázdněný něčím jiným.

"Ani Andrea mi to nebere, Trisso." řekne bezmocná Penn směrem ke mně. Louis a Andrea byli jediný doktoři, kteří jsme znali a mohli nám tak pomoct. Navíc Louis byl ten, co slíbil že bude u Violy porodu. Spoléhala na něj od samého začátku. "Zkoušejte to dál." vydechnu a padnu na kolena k Violy tělu. Navážu s ní oční kontakt a malinko se usměju. "To zvládneme. Všechno bude v pořádku, nemáš se čeho bát." snažím se jí uklidnit a možná i samu sebe.

"Vy jste matka, měla byste vědět něco o porodu!" napadne Liama a mluví na mou matku, která společně s mým otcem stojí stranou a potichu pozorují celou situaci. Liam měl pravdu. Moje matka už mě musela nějak porodit, mohla by nám s tím nějak pomoct. "Mrzí mě to, ale když jsem rodila Trissu i Dustina byla jsem v jedné z nejlepších nemocnic, v rukou těch nejlepších doktorů, nechtěla jsem riskovat, že by se mým dětem něco stalo. Omlouvám se ale s tímhle vám nepomůžu..." na obličeji mé matky bylo vidět, že je celá nesvá z celé situace. Nejspíš se v podobné situaci nikdy neocitla, protože nemusela čelit takovým problémům a takovým situacím. Jenže my jsme se v takové situaci nacházeli a nezbývalo nám nic jiného, než jí čelit.

"Co jste to potom za matku? Měla byste nám pomoct, jste tady potom úplně k ničemu!" zakřičí Liam naštvaně. Nemluvil on, ale jeho vztek a strach, který měl jak o Violu tak i o malého Melvina, který se chce každou chvílí dostat na svět. "Uklidni se, Liame. Vím, že se bojíš ale řevem ničeho nedosáhneme. Zvládneme to sami." řeknu směrem k němu a naznačím mu hlavou, ať jde ke mně. Budu ho potřebovat. Chci po něm, aby byl celou dobu s Violou, kterou bude utěšovat a celý porod s ní mluvit. Slyšela jsem, že je to pro budoucí matku to nejlepší. Stejně jako jsem slyšela, že je potřeba teplá voda a ručník.

"Potřebuju lavor s teplou vodou a ručník." řeknu nahlas. Niall se pohne s tím, že to okamžitě přinese. Kývnu mu na to a obrátím se k Viole, která silně vydechuje... jako kdyby ani nemohla popadnout dech. "Pořád to nikdo zatraceně nezvedá?" slyším Harryho hlas. Odhaduji, že ne. Takhle to vůbec nemělo probíhat. Viola měla mít klidný a bezpečný porod. To jsme jí hned od začátku slíbili! "Snaž se uklidnit tvůj dech, za chvíli přijde další kontrakce... potřebuješ se šetřit."

"Tady to je, Trisso." Niall se přiřítí s lavorem teplé vody a hned se třemi ručníky, který se budou určitě hodit. Lavor si od něj převezmu a položím ho vedle Violy těla. Ručníky rozložím pod Violy zadek, aby se plodová voda nedostala někam, kam bychom úplně nechtěli. "Jak jste mohli dovolit, aby čekala dítě? Copak nevíte, jak je to v Ravenwoodu nebezpečné?" slyším hlas Victora, který tímhle proslovem doopravdy nepomáhá.

"My toho prcka dokážeme ochránit, jasný? A jestli chcete mít podobný řeči, můžete počkat venku, protože tady se bude rodit." mrkne na něj Louisa.

"On už bude potichu, nechceme vás nijak rušit. Hlavní je, aby to malý bylo v pořádku." odpoví místo něj Anne. Kdybych nevěděla co je zač, řekla bych snad že je to hodná žena, která má dobré srdce, jenže potom si vzpomenu, že je zrovna moje matka, která mě opustila, když jsem byla malá holka. "Taky si myslím. Takže poslechněte svojí ženu a buďte potichu."